Rozhovory
10.08.2017
B r n o – Každá cesta má svůj konec, a stejně tak i pouť Martina Havláta životem hokejisty. Šestatřicetiletý útočník zakončil celou kariéru velkolepou exibicí, na niž budou nejen fanoušci, ale také hráči vzpomínat do konce života. Vyprodaný stadión, plejáda hvězd českého a slovenského hokeje, krásné akce a góly, emotivní video, pyšný táta a závěrečný projev. Kdo přišel ve středu večer do DRFG Areny, nemohl litovat. Nyní vám přinášíme obsáhlý rozhovor se samotným Martinem Havlátem, který se rozpovídal o celé akci, její organizaci, fanoušcích, Kometě, ale také vyhlídkách do budoucnosti.
Martine, velkolepou rozlučku s kariérou máte za sebou. Jaká pro vás osobně byla?
Užil jsem si to, bylo to super. Všichni přijeli, a nikdo navíc pozdě (úsměv). Plný dům, skvělý soupeř, co víc si přát.
Už během dne jste pobíhal různě s telefonem po hale. Bylo obtížné zorganizovat celou akci?
Pár telefonů jsem musel udělat, ale strašně moc mi pomohli lidé, co pracují pro Kometu a klub jako takový celkově. Patří jim velký dík, všechno šlo podle plánu. Zaslouží si jedničku.
Když jste odjížděl z ledu, co se vám honilo hlavou?
Bylo to emotivní a krásné. Myslím si, že všichni kluci, co hráli pár zápasů v NHL nebo bojovali za národní tým, by si zasloužili aspoň jeden stejný zápas na konci. Doufejme, že takových zápasů budeme mít teď víc do budoucna. Nejen já končím, bylo tu i dalších pár adeptů.
Martin Havlát nastoupil ve druhé třetině v dresu Komety. Foto: Ivo Dostál.
Dočkal jste se v závěru zápasu branky...
Spoluhráči dělali, co mohli, abych dal gól. Nedařilo se, ale nakonec to tam padlo. Náhodou…(úsměv).
Jaké jsou vaše plány do budoucnosti?
Budoucnost? Mám dvě holčičky, takže na stadión s nimi asi chodit nebudu (úsměv), aspoň doufám. Mám to pro ně přesně naplánované, ale uvidíme, co je bude bavit. Jedné je dva a půl, druhé pět. Určitě se budu věnovat jim a zatím mě nic netlačí. Budu ale muset začít něco dělat, protože jsem až moc doma a na to nejsem zvyklý.
Jak si zvykáte na život bez hokeje?
Hokej mi chybí. Od února, co jsem byl tady v Brně naposledy na ledě, tak jsem nebyl na zimáku ani trénovat, ani se podívat na zápas. Nedělalo by mi to moc dobře, protože bych tam chtěl být, ale moje tělo už mi to nedovolí. Sledoval jsem play-off Komety, sledoval jsem také kluky na zářijovém Světovém poháru a viděl jak hráli. Nakonec je Kometa mistrem, zvládla konec extraligy a jednoznačně si zasloužila vyhrát, protože kluci byli suverénně nejlepší.
Nenapadlo vás, že byste v budoucnu mohl najít uplatnění v českém hokeji jako takovém?
Angažmá v českém hokeji zatím není na pořadu dne. Rozhodli jsme se se ženou, že začneme žít ve Státech. Naše holky jsou ještě malé, tak do budoucna uvidíme. Mám víc času na všechno.
Když jste měl na konci utkání závěrečný projev, věděl jste, o čem budete mluvit?
Přemýšlel jsem o pár věcech, ale pak to přišlo stejně nějak samo. Chtěl jsem hlavně poděkovat pár lidem a to se, myslím si, nějakým způsobem povedlo. A taky fanouškům, kteří byli fantastičtí, a to nejen při exibici, ale během celé mé kariéry. Podporovali mě, i když jsem měl těžké časy a to jich bylo mnoho. Jsem za to vděčný.
Martin Havlát se svými dvěma dcerami. Foto: Jiří Grulich
Ohlídneme-li se za celou akcí, vyšlo všem podle vašich představ?
Bylo to nad představy. Navíc se to znásobilo tím, že kluci vyhráli titul, avšak troufnu si říct, že i kdyby nevyhráli, tak by to bylo také super. Fanoušci jsou zde hladoví nejen po hokeji, ale také po fotbale a sportu obecně. Zasloužili by si nový stadión a já jen doufám, že se to v budoucnu povede, aby mohlo přijít ještě více lidí. Atmosféra už stejně asi lepší být nemůže. Kometa má díky ní vždy o hráče navíc.
Ve vašem týmu se představil i fotbalový brankář Petr Čech. Jak náročné bylo jej přemluvit na tuto akci?
Petr byl připraven snad jako první a těšil se snad nejvíc ze všech. Jsem moc šťastný, že si udělal čas, a přiletěl. Všechno pro něj v první třetině dobře dopadlo, nic se mu nestalo, a v pátek může začít, už ani nevím kolikátou sezónu v nejlepší fotbalové lize světa. Moc si toho cením a je to od něj speciální.
A Jaromír Jágr?
Vůbec ne. Bylo to během dvou minutek, žádný problém. Oba dva přijeli bez problémů a bez řečí, já jsem se jim navíc snažil za těch posledních 15 let neubližovat (směje se). Oba dva jsou ikonami českého sportu, a třetí stál navíc na střídačce jako trenér. Cením si všech, co přijeli. Někteří byli zdaleka, někteří z Brna, někteří dokonce přijeli kvůli tomu ze Států.
Nakonec se vybrala i velmi slušná částka, která půjde na dobrou věc.
Díky všem fanouškům, co přišli a zaplatili si vstupné. Finančně jsme mohli pomoci tam, kam jsme se výtěžek rozhodli dát. Je to skvělé a je třeba fanouškům ještě jednou poděkovat.
Když jste na úvod viděl video s vaší kariérou a na konci celého zápasu stál s mikrofonem během projevu. Nevháněly se vám do očí slzy?
Slzy tam trošku byly, ale snažil jsem se to držet. Udělali mi na začátku krásnou představovačku, hlavně tu část, kde mluvil táta, i když jsem ji moc neslyšel. Já si to ale poslechnu v klidu později, ale tak trošku asi vím, co říkal. Jsem moc rád, že tu mohl být s námi a že si to celé mohl užít. Byl u mého prvního zápasu, prvního tréninku a nakonec i u posledního zápasu. Když si na tátu vzpomenu, těch krásných okamžiků během kariéry je spoustu.
