

Tomáši, vítáme tě opět v Brně. Jste rád za návrat do Komety?
Určitě, hrozně jsem se těšil a jsem rád, že můžu být znovu v Brně.
Co vám dala sezóna v Plzni, se kterou jste došel v play-off do čtvrtfinále?
Musím říct, že kdybych se už do Plzně nikdy nevrátil, budu na to angažmá vzpomínat strašně rád. Samozřejmě začátek ligy byl těžký, trochu nám utekl úvod do soutěže. Nezvládli jsme první čtvrtinu, měli málo bodů a v podstatě do posledního kola jsme museli bojovat o předkolo. Od prosince jsme patřili mezi nejlepší týmy v extralize, co se bodů týče. Ale jak už jsem řekl, nezvládli jsme úvod extraligy, což se na mužstvu podepsalo. Psychicky a fyzicky to bylo náročné, měli jsme za sebou dlouhou cestu, která se na nás podepsala i v play-off. V předkole jsme sice porazili Vítkovice, ale s Libercem už bylo vidět, že nám dochází šťáva.
Do týmu jste celkem rychle zapadl, navíc jste měl za spolupráce Tomáše Vondráčka a Jakuba Koreise, které jste znal z brněnského prostředí. Byla to výhoda?
Naše republika je celkem malá, hráči rotují mezi týmy, každý čas od času narazí na někoho známého. S klukama se znáte z nároďáku, z mládežnických výběrů, nastupujete proti sobě. Nikdy jsem neměl problém zapadnout do kolektivu, takže v tom nevidím problém.
Nešlo si nepovšimnout, že zápasy proti Kometě jste hodně silně emočně prožíval. Byly pro vás tyto duely hodně speciální?
Asi ano, možná i zbytečně, mám to tak odmalička. Po zápase se emoce odplaví a je klid. Pak to přijde znovu, člověk se chystá připravit co nejlépe a někdy to pro toho hráče nedopadne dobře herně, nebo výsledkově. Nic v tom rozhodně nebylo, chtěl jsem se ukázat. Některé zápasy se povedly, některé naopak ne, tak už to bývá.
Dalo by se říct, že jste byl přemotivovaný?
Motivace byla velká, to nepopírám. Odešel jsem z Komety do Vítkovic, pak do Třebíče, neodcházel jsem v nejlepší situaci. Člověk chtěl ukázat, že hokej hrát umí. Nějakou dobu jsem tady působil, Brno jsem měl v hlavě dost.
S Plzní jste vypadli ve čtvrtfinále, měl jste poté čas sledovat jízdu Komety až k vysněnému titulu?
Nejsem nějaký vášnivý fanoušek hokeje, že bych sledoval každý zápas. Tím, že jsem na ledě denně, tak z toho koloběhu chci občas vypadnout. Ale co se týče Komety, většinu zápasů jsem sledoval. Pokud jsem nějaký nestihl, kouknul jsem na statistiky a výsledky.
Většině hráčů začíná příští týden příprava na novou sezónu, na kterou už se i vy připravujete...
Už jsem začal tento týden. Přeci jen pauzu jsem měl o nějaký čas delší, než kluci, kteří hráli finále. Domluvili jsme s kondičním trenérem, že se do toho pustíme. Tento týden jsme byli společně v menší skupině a každý dělá to, co potřebuje. Miloš Peca se nám individuálně věnuje a musím říct, že přesně takhle mi to vyhovuje a funguje to perfektně.
Už jste se bavil s hlavním koučem, jaká bude vaše pozice v týmu? V Kometě je vždy v útoku velká konkurence.
Trenéři nějakou představu mají. Jako vždy bude záležet na výkonnosti a formě, tak jak to bývá vždycky. S konkurencí se musí počítat. Kometa je špičkový klub a nejsou prostory na to mít nějaké herní výkyvy. Samozřejmě každý hráč má slabší období, kdy se nemusí dařit, ale kdyby se jednalo o delší horizont, mohl by to být problém.
Ukázat se můžete už v Lize mistrů, která začíná v srpnu. Co říkáte na soupeře?
Těším se. Čekají nás asi dlouhé cesty letadlem. S Plzní jsme jeli dvanáct hodin autobusem do švýcarského Lugana a nic moc teda. To pak můžete jen týden regenerovat, je to jak zájezd do Chorvatska (smích). Stavanger znám z loňska, je krásné město a stejně tak je pěkný i stadión. Doufám, že něco podobného bude i u našich dalších soupeřů.
Vrátil jste se do známého prostředí. V kabině zůstalo vše při starém?
Jo, skoro žádná změna, většinu kluků znám. (Do rozhovoru vstoupí kapitán Leoš Čermák): Tomáši, hlavně jestli si pamatuješ, kdo je v Kometě pokladník? (smích).