Tomáš Vincour si v Brně užívá rodný jazyk, výbornou partu i české jídlo

Jak vůbec vnímáte návrat do Brna?
Je to příjemný pocit. Byl jsem pryč sedm let a jsem natěšený na sezónu. Hlavně jsem rád, že mohu být zase doma.

Měl jste někdy myšlenky, že byste si na jižní Moravě znova zahrál?
Měl, hlavně že bych mohl zase hrát doma. Moc jsem si to ale nepřipouštěl a měl jiné cíle. Teď jsem rád, že můžu hrát v Brně. Navíc s klukama už jsem v kabině včetně letní přípravy čtyři měsíce.

Jak se vyrovnáte s faktem, že budete jednou z ústředních tváří týmu?
Zatím jsem na sobě žádný tlak necítil, to přijde až v sezóně. Vím, že na mě tlak bude. I na celý klub. Záleží jen na nás. Nedá se na to připravit, protože na to musíte mít povahu. Určitě přijdou chvíle, kdy se člověku v sezóně nedaří. Jednou jste nahoře, jednou dole. Nesmíme se dívat, jak jsme hráli den předem, ale musíme se soustředit na další den.

Vždy jste býval dříčem, nyní jste jednou z opor týmu.
Určitě se nepovažuji za hvězdu. Jsem pracant a vždy budu. Jak jsem hrál do teď, budu hrát i v Kometě. Je jedno, s kým budu hrát, protože je tu hodně zkušených hokejistů. Pracanty potřebujeme a každý pracuje na sto procent.

Myslíte, že bude snazší se z Komety dostat do reprezentačního dresu?
Samozřejmě. V prvé řadě ale záleží, jak bude hrát člověk v klubu a pak může hrát v nároďáku. Pro nás bude důležité se v následujících čtyřech zápasech sehrát a nachystat se do začátku sezóny. Pro mě jsou klubové povinnosti na prvním místě.

Čekáte, že na vás budou vyšší nároky vzhledem k rodinnému vztahu s panem Zábranským?
Celé Brno žije hokejem a je jasné, že nátlak od fanoušků bude velký. Jsem ale profesionál a myslím, že se s tím člověk musí poprat a já jsem na to nachystaný. Co se týče rodiny. Každý dělá svoji práci. On se o to stará z vrchu a já budu dělat, co mi jde nejvíce, hrát hokej. Rodinné vztahy do hokeje určitě zasahovat nebudou.

Ale s maminkou se nyní vídáte každý den. Dana Vincourová totiž dělá prvnímu týmu Komety fyzioterapeuta.
To ano (smích). Bude to rozdíl. Většinou jsme se vídali vždy po sezóně a teď se vidíme každý den. Ale i zde platí, že máme každý svoji práci. Rodinné vztahy necháme na doma.

Má z vašeho návratu radost?
Každý rodič chce mít své dítě co nejvíce u sebe. Navíc ještě když brzy odejdete, hrajete v zahraničí. To je ten mateřský, rodičovský pud. Myslím, že je ráda, že jsem zpátky.

Byly kromě Komety i jiné nabídky?
Nechci být konkrétní. Pořád jsem měl někde vzadu v hlavě Kometu a případný návrat. Jsem rád, že došlo k dohodě.

Ovšem ve vašem případě platí, že byste mohl odejít.
Ta klauzule tam je, ale já jsem podepsal s tím, že chci hrát za Kometu, na což se soustředím. Chci se soustředit na výkony a na to, jak budeme hrát jako tým. Nechci se zabývat otázkami, za jakou nabídkou bych odešel.

Už za sebou máte první tři utkání v Kometě. Vyhráli jste slovenský Rona Cup. Byl to těžký turnaj?
Hráli jsme výborně jako tým a ukázali jsme, že jsme produktivní. Samozřejmě se vždy najdou chyby, věci, které se dají zlepšit. Přesto bych turnaj hodnotil kladně.

Byl jste spokojen se svoji hrou? Dal jste tři branky.
Něco tam spadlo, ale ideální to nebylo. Pro mě to byl zápas po dlouhé době a je rozdíl trénovat nebo hrát. Člověk může mít fyzičku, jakou chce, ale zápasové tempo je něco jiného. Musím se do toho postupně dostat.

Ve všech utkáních jste nastoupil s Davidem Ostřížkem. Když jste vedle sebe, pro soupeře se asi nechystá nic příjemného, oba máte 190 cm výšku. Mohlo by vaše spojení klapat?
Nějaké náznaky tam byly. Už předtím jsem jej znal jako člověka, ale nikdy jsem s ním nehrál. Vždy je to o tom, jak si lajna sedne, vyhoví si. Zatím to klapalo dobře, a čím víc zápasů budeme hrát spolu, tím lepší to bude.

Už vás spoluhráči zkasírovali za góly?
Ještě ne. (úsměv)

Měl jste zvláštní pocit, když jste na Rona Cupu po sedmi letech oblékl dres Komety?
Bylo super oblíkat na sebe dres svého mateřského klubu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že mám strašně moc vzpomínek, že za všechno vděčím Kometě a lidem ve vedení. Oni mi dali možnost něco ukázat, někam to v hokeji dotáhnout. Myslím, že když člověk pokaždé obleče svůj mateřský dres, měl by být pyšný na to, kde hraje a jaký klub reprezentuje.

Takže by se už dalo říct, že Kometě přicházíte vrátit část toho, co vám dala?
Určitě. Ale to, co mi zde dali, asi nikdy vrátit nepůjde. Jsou to hodiny života, které mi věnovali a já jim za to strašně děkuji. Jen to prostě těžko splatím. Mohu na ledě předvádět co nejlepší výkony a pomáhat klukům v šatně.

Z KHL přicházíte jako velká posila. Berete to tak, že je vaše místo v týmu neotřesitelné?
Určitě ne. Je tu spousta výborných hokejistů a konkurence je velká. Když člověk nepřijde nachystaný na trénink či zápas, odvíjí se to od toho. Podepsal jsem v Brně a chci hrát hokej na sto procent a vybojovat si místo v sestavě. Kometa má kvalitní tým s výbornými hráči co se týče povahových vlastností. Na to se moc těším.

Jaká byla vůbec vaše poslední sezóna v ruské Kazani? V 42 utkáních jste posbíral 13 bodů.
Hrál jsem v top týmu a byli jsme na špici. Než jsem do klubu přišel, byly náznaky, jak bych měl hrát. Bohužel to bylo úplně jinak a navíc přišlo zranění. Ve výsledku jsem toho moc neodehrál, proto mám teď takovou chuť do hokeje. Navíc jsem zdravotně úplně v pořádku.

Co vám za sedm let mimo Českou republiku nejvíce chybělo?
Samozřejmě jídlo. České jídlo nic nenahradí. (úsměv) Hlavně ale výborný český kolektiv v kabině, náš humor a rodný jazyk. Jsem Čech, Brňák, takže být doma je vždy krásné.

Souhlasíte, že má Kometa vrcholové ambice? Někde se mluvilo i o titulu.
Neslyšel jsem nikoho z kluků ani vedení, že by říkali, že jdeme na titul. Pro nás je důležité dostat se do play-off a tam vyhrát poslední zápas v sezóně. Tak bych to bral. Musíme hrát zápas od zápasu lépe, abychom se tam dostali. Musíme ukázat nejlepší formu.

V předešlých sedmi letech jste se mimo jiné potkal v Dallasu Stars s Jaromírem Jágrem. Jaký na vás zanechal dojem?
Jarda je hokejová legenda, neskutečný hráč. Vidět, jak se o sebe stará špičkový hokejista, být s ním v týmu, bylo plus. Na druhou stranu jsme spolu byli jen krátkou dobu, asi osmnáct zápasů a pak nás oba vyměnili.

Myslíte, že mu to v Dallasu nesedlo? Nebo vám společně?
Nemůžu mluvit za něj. Pro mě to byla skvělá cesta i organizace s parádními lidmi kolem hokeje. Byla to životní zkušenost.

Absolvoval jste Jaromírem Jágrem jeho proslulé noční tréninky? Vytáhl vás na nějaký?
Bral mě sebou. Asi čtyřikrát jsem s ním byl. Ale poté nás vyměnili, tak to skončilo. Na ty ledy jsme ale chodili asi od jedenácti hodin do půl druhé do rána.

Tak se vám v uvozovkách asi ulevilo, když vás oba vyměnili?
Asi ano (smích).

Přineslo vám noční trénování nové poznatky?
Byla škoda, že nešlo chodit na ledy dříve, vždy to bylo obsazené. Jestli to funguje? Asi ano, protože Jardovi je přes čtyřicet a pořád hokej hraje. Pro mě to bylo strašně fyzicky náročné, protože Jarda už toho v hokeji dokázal strašně moc a druhý den, když byl trénink, si mohl dát volno. Já jsem ale musel ráno jít a předvést stoprocentní výkon. Za čtyři dny, kdy jsme trénovali, jsem byl strašně unavený. Určitě jsem se ale něco naučil, jak trénuje Jágr. Také jsem poznal, jaký je po osobní stránce. V soukromí. To bylo super.

Máte stále motivaci se do NHL vrátit?
Jasně, pro to hrajete hokej. Ale já jsem přišel splnit klubové funkce. Chceme bavit diváky a reprezentovat klub na ledě i mimo něj.

Jak jste vůbec Kometu na dálku sledoval?
Díval jsem se na onlajny, někdy jsem na počítači sledoval živé videopřenosy. Díval jsem se na ni pořád. Vždy byla i bude v mém srdci.

Našel byste ještě doma dres z první ligy?
Určitě bych jej někde našel, ale vůbec nevím kde. To už je ale za mnou, jsou to jen vzpomínky.

Jak se Kometa za sedm let, co jste hrál v zahraničí, změnila?

Máte v sobě rivalitu proti Spartě a dalším klubům?
Nemám, ale vím, že tu je, protože když jsem byl v Brně, byl jsem zrovna na zápasech se Spartou i Zlínem. Lidi to hrozně žerou. My ale budeme přistupovat k zápasům stejně, budeme chtít vyhrát proti Spartě i Olomouci.