Co se v kabině odehrávalo během první přestávky?
Věděli jsme, že prohráváme 0:2 a že musíme změnit náš přístup ke hře. V týmu je hodně zkušených hráčů, abychom si situaci vyříkali, takže žádná bouřka se neděla.
Jak se vám hrálo, když byla nelibost přítomných diváků značně cítit?
Na to, na co jsem přesně myslel, říkat raději nebudu. Příjemné to ale nebylo. Nepomůže vám, když chcete něco udělat, nepovede se to a diváci zapískají. To vás spíš stáhne ještě níž, než aby vás to nakoplo. Důležité je tohle vypustit, nevnímat okolní hluk a hrát svůj hokej.
Měli jste na mysli, že Pražané prohráli před duelem s Kometou již šest zápasů v řadě?
Nemysleli jsme na to, ale Slávisté čekají a uspávají soupeře. Z toho potom vzniknou soupeřovy chyby. Vyčkávají na jednoduché protiútoky, ze kterých by udeřili. Nikam se nehrnuli, čekali a na nás bylo, abychom tlačili. Já jsem v první třetině fauloval, z čehož jsme měli přesilovou hru a vše se začalo hýbat.
Po vaší střele skóroval Jan Hruška. Tušil jste, že z této akce bude gól?
Já jsem nahrával až na hráče za Honzou, ale on jak uhýbal, trefil ho puk, který se od něj odrazil do brány. Původně jsem střílel na připraveného Vojtu Němce.