Do Brna se poprvé od odchodu z jihomoravské metropole vrátil obránce Adam Lukačovič. Cesta dvaadvacetiletého beka, který patří Spartě, vedla do Havířova z Brna přes jihlavskou Duklu. V Kometě odehrál Lukačovič jen pár utkání v letošním prvoligovém ročníku, většinou dojížděl hrát za druholigový Hodonín. Z této situace vyústilo hostování v Dukle. „V Jihlavě jsme se ale nějak nedomluvili, navíc jsem tam ani moc být nechtěl, chtěl jsem blíže k domovu,“ vysvětluje kopřivnický rodák.
„Teď to mám od domova kousek, můžu denně dojíždět, takže jsem spokojený. V Havířově budu hrát do konce právě probíhající sezóny a co bude potom, uvidím. Stále jsem hráčem pražské Sparty,“ ujasňuje situaci. Není to tedy dlouho, co mladý obránce působil v brněnském klubu. Nyní se na led prvního týmu tabulky vydal v havířovském dresu.
„Bral jsem to jako normální zápas, protože jsem hrál v Brně jen chvíli. Ale je fakt, že diváci mě trošku položili a motivace byla velká. Výsledek zápasu vidí každý, prohráli jsme 3:2 a je úplně jedno, že jsme podali dobrý výkon. Prostě jsme prohráli. Škoda, dvě a půl minuty jsme to udržet měli,“ uzavírá hodnocení zápasu.
K utkání se vyjádřil samozřejmě i hostující kouč, tentokráte havířovský Miroslav Fryčer: „Do Brna jsme jeli s tím, že chceme uhrát co nejlepší výsledek – doufali jsme v bod. Tomu jsme byli hodně blízko a myslím, že jsme si ho i zasloužili.“ Fryčer vysvětlil i to, čím to bylo, že se osmému týmu v tabulce podařilo dostat pod tlak lídra ligy.
„Před tak fantastickým publikem se hraje každému výborně, z kluků to vyždímá maximum, i proto jsme se soupeřem drželi krok po celý zápas. Dnes tedy podle mě nevyhrál lepší tým, ale ten šťastnější,“ hodnotí. „Bylo to 2:0 pro nás a měli jsme i nějaké šance zvýšit na 3:0. To se však nestalo, takový je hokej. O to víc nás ale mrzí ta těsná prohra před koncem. Předvedli jsme totiž v Brně dobrý výkon.“
Havířov v utkání s Kometou nebyl favoritem, přesto však dokázal vést 2:0. Vedení však neudržel a celý zápas ztratil v samotném závěru poslední třetiny. „Doufali jsme nakonec alespoň v bod, mohli jsme ho mít, ale nezdařilo se. Tak těsně a blbě prohrát – to bolí dvakrát tolik,“ říká kouč, netváří se přitom však tragicky.
Padla i otázka, zda by si jeho mužstvo věřilo v případném prodloužení či samostatných nájezdech. „Nájezdy i prodloužení jsou o štěstí, samozřejmě jde i o vůli, ta je rozhodně vysoká, ale většinou rozhodne v nastavení opravdu spíše to štěstí,“ ukončuje hodnocení utkání havířovský trenér.