Zdraví mně už nedovolilo pokračovat. Můj konec přišel v pravý čas, říká Leoš Čermák

Leoši, jaká to pro vás byla první sezóna bez hokeje?

V létě to bylo ještě v pohodě, proběhlo volno jako po každé sezóně. Jak se naběhlo na novou sezónu a začalo se trénovat, hokej mi chyběl. Přeci jen, když něco děláte třicet let, není lehké z toho kolotoče vypadnout.

Neměl jste někdy chuť znovu nazout brusle a týmu pomoct? Občas jsem vás viděl na ledě zahrát si s klukama alespoň bago…

Nevím, jestli bych byl ještě platný. Zápasy jsem sledoval z hlediště, kde to se mnou cukalo. Měl jsem někdy nutkání skočit na led. Když tam byly nějaké emoce, docela jsem to prožíval. Po hokejových zápasech se mi stýskalo, to musím přiznat. Občas jsem si bago s klukama dal, na led jsem šel, ale během sezóny jsem už od toho upustil.

Bylo vám smutno i po kabině, kterou jste v Brně několik let šéfoval?

To je druhá věc. Jste v kolektivu, jste zvyklý na určité prostředí a kluky. Je tam sranda, kabina žije svým vlastním životem. Nepopírám, že i tohle mi chybělo.

Troufl byste si ještě nastoupit nebo tělo opravdu řeklo dost?

Bylo to takové hraniční. Hlava by možná ještě chtěla, ale tělo už toho mělo dost. Možná bych ještě rok vydržel, ale bylo by také možné, že už by to nebylo ono a něco by se mohlo stát. Nechtěl jsem riskovat další pokračování. Můj konec přišel asi v pravý čas.

Kapitán Komety při slavnostním ceremoniálu. Foto: Vít Novák.

Jak s odstupem času vzpomínáte na rozlučku, kterou vám Kometa uspořádala?

Bylo to něco neuvěřitelného. Když si na to ještě teď vzpomenu, běhá mi mráz po zádech. Vůbec jsem to nečekal a stále jsem to pořádně nevstřebal. Všechno jsem na ledě nedokázal sledovat a pobrat. Až když si pustím videa, byl to fakt velký zážitek. Moc si toho vážím.

V DRFG areně jste býval poměrně často a věnoval se mladým hokejistům, jak vás tato nová práce obohatila?

Bylo to samozřejmě něco jiného, s dětmi jsem chodil na led většinou dvakrát týdně. Byla to pro mě nová zkušenost, která mě obohatila. Byla to zábava a také radost.

Bylo hezké trénovat malé děti a vidět pod stropem naší haly svůj dres?

Kdybych při tréninku pořád zvedal hlavu, asi bych se na tom ledě přerazil (smích). Ale ne, tím nechci říct, že mi to nedochází. Člověk vnímá, že jeho dres visí pod stropem haly. Ale jak jsem řekl, stále jsem to pořádně nevstřebal. Asi to bude postupem času silnější a silnější. Ani jsem se neodvážil podívat.

Co jste vlastně během sezóny dělal? Snažil jste se i vypustit od hokeje a pracovat doma na baráku?

V létě jsem hodně cestoval, užíval si volna a rodinky. Řešil věci, na které během hokejové sezóny nemáte čas. Hodně práce mám kolem domu, probíhá rekonstrukce, renovace. V zimě na to není tolik času. Nezapomněl jsem ani na hokej, který jsem neustále sledoval, chodil na tréninky, na zápasy, věnoval se svým aktivitám.

Dres s číslem 12 bude už navždy pod stropem haly. Foto: Vít Novák.

Když jsem vám volal, zastihl jsem vás na střeše. Copak se děje?

Lezu po střeše někde ve výšce deseti metrů. Je pěkné počasí, docela u toho relaxuju. Práce na chalupě nebo na domě je příjemná, člověk se odreaguje. Nejste aspoň v izolaci.

Opravář střech Leoš Čermák, to zní, jako zajímavá reklama. Aby se vám nezačali hrnout zájemci…

U nás na baráku jsem se naučil, jak se to má správně dělat, takže možná začnu dělat tesařské práce (smích).

Předpokládám, že jste výsledky Komety sledoval. Šesté místo se nakonec podařilo udělat, přesto výkony a výsledky byly jako na houpačce. Kde hledat příčiny?

Výsledky jsem sledoval. Obměnil se kádr, začátek sezóny se celkem vydařil. Nějaké výsledky se uhrály, skončilo se do šestého místa, což byl cíl. Podle play-off by se pak vyhodnotilo, zda byla sezóna úspěšná nebo naopak nevydařená.

Zamrzelo vás hodně, že se série se Spartou nakonec neuskutečnila?

Těšil jsem se na play-off, jako všichni. Sparta je prostě náš rival, byla by to zajímavá série. Duely na krev, do posledního dechu. Bohužel to nevyšlo, nedá se nic dělat. Zdraví je přednější.

Vzpomínková momentka z duelu SF7 Sparta - Kometa. Foto: Jan Beneš.

Jak vy vzpomínáte na duely s tímto brněnským rivalem?

Vždy to byly velké zápasy. Se Spartou jsem hrál rád, jsou to prestižní souboje. Vzpomínám na ně rád, ať už jsem hrál za Liberec nebo za Kometu. Pokaždé jsme se mohli těšit na skvělou kulisu. Na série se Spartou mám příjemné vzpomínky.

Který duel se Spartou byl ten nej? Sedmý zápas semifinále v Holešovicích?

Bylo jich určitě víc, ale ještě jsem ani nezačal vzpomínat a bilancovat svou kariéru (úsměv). Ale na ten zmíněný zápas si samozřejmě pamatuju. Prohrávali jsme hned na začátku 2:0, pak 3:1 a vypadalo to všelijak. Shodou okolností jsem nedávno viděl v televizi sestřih tohoto zápasu, sérii jsem si připomněl a bylo úžasné vidět, jak jsme ten zápas dokázali otočit. Ještě si určitě vybavím ročník, ve které jsme postupovali z předkola a Spartu vyřadili 4:2 na zápasy ve čtvrtfinále. Oslavy jsme si mohli užít konečně doma a byla to neskutečná atmosféra. Prožívali jsme to my na ledě, tak i fanoušci v hledišti.

Jsou to tři roky, kdy se Kometě podařilo získat po 51. letech mistrovský titul. Vzpomenete si na tu neskutečnou jízdu, kterou jste pak za rok zopakovali?

Vzpomínky budu mít do konce života, na to se nedá zapomenout. Nadšení hráčů, fanoušků, byla to úžasná atmosféra.

Letí to, že? Byly oslavy hodně bouřlivé?

To je pravda. Člověk si vybaví velkou dřinu, která za tou mistrovskou cestou stála. Oslavy byly veselé a dlouhé. Slavili jsme, co to šlo a co jsme vydrželi (smích).

Radost Leoše Čermáka z titulu. Foto: Jiří Grulich.

Čeho se nedalo v posledních týdnech nevšimnout, byly jistě archivní zápasy České televize, ve kterých jste byl často viděn. Ať už v dresu Vítkovic, Slavie nebo Liberce. Co jste si říkal, když jste se viděl o zhruba patnáct let mladší?

Byl jsem v šoku a musel se smát, jaký jsem byl mladíček. V té době jsem se snad ani neholil (smích). Bylo to zajímavé a sám ze sebe jsem byl překvapený, jak jsem po ledě lítal, bruslil a sázel pěkné góly. Fakt jsem čuměl. Bylo fajn si připomenout své bývalé spoluhráče. Pěkné vzpomínky, s pár klukama jsme si napsali.

Také byl k vidění zápas, na který nevzpomínáte rád. Příběh s vaším okem zná každý z Kometa filmu. Raději jste se na ten duel ani nedíval?

Zrovna tento zápas jsem nechytil, ale asi bych neměl problém to s odstupem času vidět. Už je to za mnou, člověk na ty horší věci zapomíná. Všechno dobře dopadlo, úrazů v hokeji bývá spousta, ale tento byl pro mě největší. Naštěstí vše díky lékařům a následné péči dobře dopadlo. Vše se v dobré obrátilo.

Co momentálně Leoš Čermák dělá? Snaží se sportovat a věnovat se ratolestem?

Věnuji se dětem, rodině. Pomaličku se začnu zase se víc hýbat, chci chodit hrát tenis. Moje tělo pohyb potřebuje a je zvyklé na zátěž. Jsme všichni doma, ale stále je co dělat. Práce kolem baráku je hodně, i věcem na zahrádce se věnuju. Doma se nenudíme.

Vy jste takový strýček Pompo, práce všeho druhu…

(smích). Dá se to tak říct. Ale kdo má doma zahradu nebo dům, musí se o to starat. Plus ta střecha, tu potřebuju dodělat.

Leoš Čermák uzavírá svou kariéru na ledě. Foto: Ivo Dostál.