Kdy jste se dozvěděl, že naskočíte do utkání proti Olomouci?
Den před zápasem jsem měl s áčkem trénink a zavolal si mě pan Zábranský, který mi řekl, ať se připravím, že v pátek půjdu do zápasu.
Užil jste si každou chvíli na ledě? Měl jste ice time téměř deset minut, což není na první start špatné číslo.
Byl to vždycky můj sen zahrát si za áčko. Vyrůstal jsem tady, hraju v Brně od první třídy a musím říct, že jsem byl hodně nervózní. Samozřejmě ale převládala radost, že si můžu zahrát extraligu. Bylo to super, jak jsem se dostal do hry, nervozita opadla a už to bylo dobré. Také mně pomohli kluci, podporovali mě a řekli mě věci, co jsem udělal dobře a špatně. Na konci zápasu jsme dostali docela dost prostoru, což bylo fajn.
Duel sice dopadl jednoznačným výsledkem, ale tak lehké to asi nebylo, souhlasíte?
Myslím si, že jsme si zápas docela pohlídali. Jen je škoda té druhé třetiny, ve které jsme měli přidat nějaké góly a možná by už bylo rozhodnuto.
Dlouho jste nehrál soutěžní utkání, bylo těžké do toho naskočit, zvlášť do extraligy?
Dva měsíce jsem nehrál a tréninky vám zápas nenahradí. Na začátku to nebyla žádná sláva, nebyl jsem si jistý na puku. Trošku mě bolely nohy, ale pak už jsem se do toho dostal a bylo to v pohodě.
Jakub Malý v útočné akci. Foto: Ivo Dostál.
V zápase jste si vytvořil i dvě dobré šance. Co chybělo tomu, aby se psal parádní příběh?
První co si vybavuju, že Michal Kunc tečoval puk a nějak se mi u brány zamotal pod nohama. Pak jsme jeli s Karlem Pláškem ve dvojici a já zkusil z otočky vystřelit, ale bohužel jsem netrefil bránu. Bylo by to pěkné se v prvním zápase trefit.
Asi jste si mohl vzpomenout na kamaráda Jakuba Brabence, který když poprvé naskočil, vstřelit branku.
Ano, připomínal mi to trenér Lubomír Oslizlo z juniorky, že bych mohl v prvním zápase dát gól, stejně jako Kuba Bylo by to hezké.
Co vám řekli po zápase hráči a trenéři?
Že to byl dobrý zápas a zvládl jsem ho. I kluci mi po sobotním tréninku říkali, že jsem dobře bruslil a vracel se i do obrany.
Jakub Malý ve hře. Foto: Vít Golda.
Přál byste si být takovým kanonýrem, jakými jsou oba Peterové?
To by bylo skvělé (smích). Je radost je vidět na ledě, jejich každá střela skoro znamená gól, můžu se o nich učit a hrozně rád bych uměl takto zakončovat.
Sledoval vás táta a vaše rodina. Co na váš výkon říkali?
Dívali se. Táta se šel s kamarády dívat na televizi, mamka a další koukali u nás doma. Pak na mě čekali, jak přijedu po zápase.
Nastoupíte i v neděli na Spartě?
Pan Zábranský říkal, že budu hrát a mám dát minimálně dva góly (smích). Moc se na derby se Spartou těším. Jen je škoda, že na takovém velkém utkání nebudou v hledišti diváci.