Lukáši, jak se zrodil váš přesun do Brna?
Úplně první kontakt proběhl v dubnu, když kluci slavili mistrovský titul. Potřeboval jsem si něco vyřídit v Brně, a tak jsme se společně potkali. Začali jsme se bavit o spolupráci a nakonec to dopadlo tak, že jsem tady.
Co vám vaši - nyní již spoluhráči - řekli o Kometě?
Samozřejmě si to tady chválili, dvakrát se vyhrál titul. Vtipkovali, jestli si přijdu pro další. Ambice jsou stále nejvyšší. Z kabiny znám hodně hráčů, i Petra Ondráčka z reprezentace, který v Kometě dělá kustoda. Vím, do čeho jdu. Zlákala mě síla kádru, a také to, co Kometa předvedla v posledních letech.
V lednu jste ukončil pro zranění sezónu. Jak jste nyní na tom po zdravotní stránce?
Ještě netrénuji naplno, mám před sebou asi dva týdny a pak už to bude stoprocentní trénink. Ale už se nějaký čas hýbu, jezdím na kole, chodím do posilovny, nabírám ztracené svaly v noze. Ležel jsem delší dobu, ale měl bych být v pořádku a na sezónu maximálně připraven.
Asi nebylo lehké ležet a sledovat hokej jen z televize nebo hlediště…
Nebylo to nic moc, na druhou stranu za poslední roky jsem neměl žádné volno, takže to bylo z tohoto pohledu i příjemné. Odpočinul jsem si a nabral sílu do nové sezóny.
Do extraligy se vracíte po čtrnácti letech, jak se těšíte na návrat do české soutěže?
Naposledy jsem hrál extraligu v Litvínově, když mi bylo sedmnáct let. Liga se hodně změnila a jsem na ni zvědavý. Pro mě osobně to znamená, že už trochu stárnu a říkám si, že cestování po světě už bylo dost. Těším se na extraligu, na Kometu, na fanoušky, na tým, který bude silný. Kdo by se netěšil. Počítám s tím, že budeme mít opět nejvyšší ambice.
Poprvé v životě nastoupíte proti Litvínovu, to bude také asi zajímavá zkušenost.
O tom jsem zatím nepřemýšlel, ale určitě to bude zvláštní.
Bavili jste se s majitelem Komety Liborem Zábranským o tom, co od vás očekává?
Podrobně jsme se ještě nebavili, ale určitě nás to čeká. Poznávám zázemí, projdu si kabinu. Ale je jasné, že si ode mě Libor Zábranský něco slibuje. Nebudu říkat, že i já si od sebe něco neslibuji. Od sebe čekám dobrou výkonnost, je to moje práce, jsem profesionální hokejista, je to i zábava a jsem šťastný, že můžu hokej hrát.
Slyšel jste o fanoušcích Komety, jak se těšíte na atmosféru?
Už jsem tady hrál dřív s reprezentací nebo Slovanem, na fanoušky a atmosféru se těším.
Město Brno trošku znáte?
To moc ne. Budu se muset zeptat kluků, ať mi ho ukážou (smích).
Jak byste se fanoušků, kteří vás neznají, popsal po hokejové stránce?
Jsem útočný typ hráče. Když jsem odešel do Ameriky, hodně tam kladli důraz na bránění. Dnes je o tom moderní hokej, hráč se musí zapojovat i do defenzivní práce. Nebojím se například lehnout do střely, hrozně rád chodím na oslabení, chodím i na přesilovky...
A na nájezdy?
A na nájezdy (smích).
Máte za sebou medailové úspěchy s reprezentací, vyhrál jste titul ve finské lize. Je pro vás Kometa motivací přidat další úspěch do sbírky?
Bylo by to neskutečné. V extralize jsem titul nevyhrál, je to velká výzva.
Kdy se připojíte k týmu?
Datum jsme ještě nerozebírali. Po zdravotní stránce budu v brzké době v pořádku, rád bych stihl přípravné zápasy. Udělám všechno, co je v mých silách. Jsem zvyklý trénovat naplno a dávat si do těla.
V KHL jste odehrál přes čtyři sta zápasů, jak člověka tato soutěž změní?
Je to jiný svět. Nevím, jestli je to úplně pro každého. Je to vykompenzované gáží, hokejový život není až tak dlouhý. Měl jsem celkem štěstí. Dva roky jsem hrál v Astaně, v Doněcku, v Moskvě a v Bratislavě. Všechno to jsou krásná města, nedovedu si představit, že bych putoval po Novokuzněcku nebo dalších podobných místech. To bych asi dlouho nevydržel. Co jsem viděl a slyšel od kluků, to jsou neuvěřitelné historky, člověk tomu ani nechce věřit.
A co reprezentace, je to pro vás stále téma?
Je vždy čest reprezentovat a vyhrát medaile, u kterých jsem byl. To byl zatím vrchol mé kariéry. Když budou výkony a přišla by pozvánka, nikdy jsem neřekl ne.