Šrámy na tváři? Aspoň jde vidět, že zase pracuju, směje se Róbert Petrovický

Byl tým po přestřelce na Slavii hodně nastartovaný? Věřili jste si?
Určitě. Když dá mužstvo devět gólů, je to… Záleží, jak se na to zareaguje. Dnes jsme začali celkem dobře a pak to stupňovali, hru kontrolovali a odehráli velmi kvalitně.

Máte za sebou první domácí utkání za Kometu. Jaké bylo?
Museli jsme být velmi trpěliví, tak jsme si to pověděli po první třetině. Nevyšly nám nějaké šance a ze začátku gólmani něco pochytali. Dali jsme první gól a o něm to dnes asi bylo. Dostanete se do větší pohody. Pak jsme dali druhý třetí a dále hru kontrolovali. Byly tam nějaké zbytečné bitky, ale to k tomu patří. Jsme rádi, že to máme za sebou. Musíme to v kabině oslavit a zítra jít do znova do práce a už myslet na další zápas.

Zapadl jste do týmu?
Ještě mi to potrvá dva tři týdny. Ta hlava, ruce, nohy. Pokouším se týmu nějakým způsobem pomoci. Dohodli jsme se, že ještě nebudu jezdit pro puky. Kluci to trošku rozehrají. Musím to ladit, ladit a makat, dostat se do kondičky. V tomto věku to není lehké. Zatím to vychází. Je to příjemnější, když se vyhrává. Až přijdou horší časy, bude to těžší. Výhry mě však těší a je to dobrý pocit.

Jak se cítíte fyzicky po dvou zápasech během tří dnů?
Čím více budu hrát, tím líp. Teď ještě půjdu trošku pojezdit, vypotit se na kolo. Nerad bych hodnotil sebe. Mančaft vyhrává, klape. Každý mužstvu něco dá. Sasu chytá výborně. Zatím to jde.

Co jste říkal na atmosféru v KAJOT ARENĚ?
Super. Zažil jsem to i v Rize. Tady je to porovnatelné, atmosféra je výborná. Hlavně když se vyhrává. Hraje se mnohem líp, když vás fanouškové povzbuzují a ženou dopředu. Je to radost, je to vážně radost.

Máte za sebou dvě utkání v české extralize. Překvapila Vás něčím?
Už jsem toho zažil dost. Když před zápasem vzpomenuli mé jméno, byla tam taková pěkná básnička. Naštěstí neřekli, kde všude jsem hrál. Ale říkám, liga je kvalitní, proto jsem se sem rozhodl jít. I kvůli rodině. Teď je začátek sezóny, všechno se rozbíhá. Musíme pokračovat v pozitivním duchu a připravit se další zápas.

Jakou básničku máte na mysli?
Kluci si trošku dělali srandu, když o mně mluvili. Jak říkali mistr světa, účastník olympiády, atd. Ještě že neřekli, kde všude jsem hrál, protože to bychom tu byli asi hodinu.

Kam byste se chtěl s Kometou dostat?
Každý hokejista sní o titulu. Je potřeba to brát den ode dne, zápas od zápasu, trénink od tréninku. Není to turnaj, kde buďto chytíš, nebo nechytíš. V sezóně jsi jednou dole, jednou nahoře, přijde krize, pak se daří. Je to písnička budoucnosti. Dneska si dám jedno pivečko a zítra půjdu zase na trénink. Mám z toho radost.

V podstatě půl roku jste nehrál soutěžní utkání a za poslední dvě už máte šrámy na tváři. Co Vám řeknou doma?
Už jsem dětem ukazoval nějaké fotečky. A manželka? Aspoň je vidět, že jsem zase v práci. Ale to k tomu patří, je to součást hokeje. Nemám šrámy jen na obličeji, je jich tu trošku více. Hokej bolí. S těmi mladými, krásnými, silnými se těžko hraje.

Znáte z Brna už něco více kromě KAJOT ARENY?
Byl jsem tu před měsícem se synem na turnaji. Trošku jsme se tu i s rodiči prošli. Viděli jsme nějaké fanoušky, věděli jsme, že to tu hokejem žije. V duchu jsem si říkal, že by nebylo zlé tu hrát. Stanou se i takové věci. Jsem rád, že jsem tu. Doufám, že budu prospěšný, že si budeme pomáhat a že to bude dobrá sezóna.

Máte výbornou náladu. Vtrhl jste se stejnou i do kabiny v pátek na Slavii?
Určitě. Trošku mě to stálo. Nebudu říkat kolik. První zápas je první zápas. Říkal jsem, aby si na to moc nezvykali, abych nešel do mínusu. Mám pozitivní náladu. Někdy je třeba mít zase kamennou tvář. Je to součást hry. Je třeba se hokejem bavit.

Jak to máte s přesunem do Brna?
Zatím jsem na hotelu. Do Trenčína je to blizoučko. Časem se vybaví nějaký byt a pomaličku se usadím. Rodina za mnou však nepůjde. Děti už jsou trošku větší, chodí do školy. Pokud bude čas, přijedou na zápasy. To mi udělá radost, když na otočku nebo dva dny přijedou.