Po celý šampionát jsme předváděli výkony, na které můžeme být pyšní, říká Jakub Brabenec

Možná trošku překvapení, že vás tady u nás na hale v Brně vidíme. Dostal jste po šampionátu volno?
Dostali jsme s pár kluky týden klidu. Manažery jsme požádali, jestli bychom nemohli tento čas využít a zajet si domů. Chtěl bych jim poděkovat, že se to podařilo zorganizovat a vyřídit.

Časový posun vám problémy nedělal?
Naštěstí to bylo jen pět hodin, takže tohle je v pohodě.

Kdy se vracíte zpátky do zámoří?
Ve středu odlétám z Prahy zpátky do Kanady, kde se připojím do svého nového týmu Sherbrooke Phoenix, který hraje QMJHL.

Pojďme se vrátit o pár dnů zpátky. Jak s odstupem času hodnotíte turnaj, ve kterém jste po šedesáti minutách neprohráli jediné utkání?
Byl to zážitek na celý život, na tohle nikdy nezapomenu. Sešla se skvělá parta, perfektní realizační tým, všichni táhli za jeden provaz. I když mám v hlavě stále malinko zklamání, že jsme šampionát nedotáhli do zlatého konce, časem stříbro určitě všichni doceníme. Myslím si, že jsme ve finále na Kanadu měli, ale byla to loterie. Navíc hrát prodloužení tři na tři je extrémně těžká disciplína. Každopádně jsme po celý turnaj předváděli parádní výkony, na které můžeme být právem pyšní.

Ono hrát finále takhle důležitého zápasu pouze ve třech a dvacet minut, to asi není také žádný med. Je jasné, že to není výmluva a pro každého je to stejné, přesto, jaký máte na tento systém názor?
Hrál bych pět na pět dokud nepadne gól. Nechci, aby to znělo jako výmluva, ale Kanada má neuvěřitelné hráče, individuality, kterým tohle vyhovuje. Rozhodují opravdové maličkosti a štěstí, které se nakonec přiklonilo k nim. My si ale nemůžeme stěžovat, štěstí jsme si vybrali v semifinále proti Švédsku.

Po řekněme výsledkově chudších letech jste hráli vyrovnané zápasy s těžkými soupeři. Dvakrát s Kanadou nebo dvakrát se Švédskem. Jaký to byl pocit být s nimi na stejné startovní čáře?
Už v základní skupině se ukázalo, že s nimi můžeme hrát vyrovnané zápasy. Herně a bruslařsky jsme se jim dokázali rovnat. Nebyli jsme z ničeho vyjukaní, každý zápas jsme nechali na ledě všechno a dokázali, že můžeme hrát i proti takto silným týmům. Doufám, že takhle budeme pokračovat i v dalších kategoriích a letech.

Je to možná klišé, ale bylo to pro vás takové malé Nagano?
Myslím si, že ano. Byl to neuvěřitelný úspěch a zážitek, který nám možná ještě nedochází.

Cítili jste velkou podporu fanoušků? A možná také mnozí zavzpomínali na Karla Rachůnka, který v roce 2010 vyrovnal v power-play právě proti Švédsku a naši pak vyhráli nájezdy. Vašemu mužstvu se povedl podobný kousek, byť tedy s gólem v prodloužení.
Určitě. Dostávali jsme mnoho zpráv, podpora byla cítit. A k té vzpomínce na Karla Rachůnka. Stačilo otevřít po utkání sociální sítě a každý na to vzpomínal. Bylo to hezké a také jsme si to v kabině pak říkali.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jakub Brabenec (@jakub.brabenec)

I když se hrálo v zámoří, kde jsou fanoušci převážně klidnější a neudělají takový kotel, který známe třeba z Česka, atmosféra úplně komorní nebyla, že? Zdálo se z televize, že finále bylo poměrně hlučné…
Kanadští fanoušci nás neměli rádi už od prvního zápasu v základní skupině a neustále na nás bučeli (smích). Na všechny zápasy bylo skoro vyprodáno a finále, to bylo něco neskutečného.

Tím vyrovnávacím gólem jste místní fandy docela zmrazili, byli jako opaření…
Úplné ticho a slyšet jsme byli snad jen my na střídačce (smích). Asi to nečekali, že dokážeme dostat duel do prodloužení.

Jaké byly ohlasy ve vaší široké sportovní rodině?
To bylo fakt něco. Všichni to sledovali a nejen rodina. Dostávali jsme mnoho zpráv a bylo skvělé, jak náš úspěch celý národ dokázal spojit.

V týmu byla i „brněnská klika“, tedy vaši někdejší spoluhráči z Komety. Jak na ně budete vzpomínat?
Byli jsme spolu nejčastěji. Se Standou Svozilem jsme dlouho výborní kamarádi, stejně tak s Edou Šalém a Kubou Kosem. Když to šlo, koukali jsme ve volných turnaje i na Kometu. Celý tým jsme ale byli jedna velká rodina a to byl základ celého úspěchu.