Musím to zaklepat, ale rameno se zatím neozývá, raduje se útočník Jan Hruška

Proti Třinci jste vstřelil dva góly a na jeden nahrál. Jaké jsou vaše pocity?
Nevím, jestli jsem si to úplně užil. Spíš se to hraje na vítězství, než na nějaké body, takže žádná hitparáda. Když hokej hrajete, tak chcete vždycky vyhrát. Je jedno, jestli je to příprava nebo mistrák. Nechcete si jít zahrát hokej a dostat šest gólů.

Z osobního pohledu vám ale zápas vyšel. Navíc jste se nedávno vrátil po zranění...
Zranil jsem se už před několika měsíci. Já bych to už tak nebral. Doufám, že už je všechno v pořádku.

Utkání bylo poměrně vyrovnané. V první třetině a na konci zápasu však přišly výpadky, během kterých soupeř dal vždy tři góly. Čím si to vysvětlujete?
Udělali jsme zbytečné chyby. Pravděpodobně to pramení z toho, že je pořád začátek, takže mechanismy nejsou zaběhlé. Ztratili jsme dvakrát třikrát puk a v podstatě jim nahráli mezi kruhy. Jindy se zase dvakrát špatně vystřídalo. To se prostě stávat nemůže. Od toho jsou ale přípravné zápasy, abychom si na videu ukázali, jak to určitě nedělat.

Jan Hruška trefuje odkrytou bránu a střílí první gól Komety v zápase. Foto: Ivo Dostál.

Jsou přípravné zápasy pod novým trenérem jiné?
Myslím si, že jsme systém zatím nikde nijak neměnili. Tři nebo čtyři měsíce bez hokeje jsou ale prostě znát. Mechanismy je potřeba si znovu zaběhnout.

V úterním zápase jste nastoupil s Tomášem Plekancem a Lubošem Horkým. Bude tato spolupráce pokračovat?
Příprava je také od toho, aby se vyzkoušely různé varianty formací. Já si myslím, že jediná pětka, která bude hrát pohromadě, je ta první. Zbytek se uvidí. Za jeden zápas se těžko něco dá hodnotit. Je potřeba si to vyzkoušet víckrát, abychom všichni věděli. Za jedno utkání se prostě nedá říct, že tohle sedí a tamto ne. Čím více budeme zkoušet, tím více budeme vědět.

Vyhovovalo vám to ale i přes to, že jste se přesunul na křídlo?
Já jsem nikdy nebyl nijak ortodoxní. Na centru se cítím nejlíp, ale když budou chtít, abych hrál křídlo, tak budu hrát křídlo.

Jak vypadala vaše příprava? Byla zkrácená?
Zkrácenou přípravu jsem určitě měl, ale pořád si myslím, že do ligy je po sezóně spousta času, takže jsem nijak nepanikařil. Sice byla příprava kratší, ale potom zase o trochu intenzivnější. Navíc jsme už čtvrtý týden na ledě. Žádná omezení už jsem moc necítil. Jen mi to z ramene přešlo trochu do loktu, ale není to nic šíleného a pracujeme na tom, aby to vymizelo úplně.

Brněnský útočník s číslem 57 na zádech přidal v závěru další přesnou trefu. Foto: Ivo Dostál.

Jak vypadá rehabilitace po takovém zranění?
Je to jiné. Musel jsem mít šest týdnů ortézu. Dělat jsem tedy nemohl vůbec nic. Bylo to dost nepříjemné. Další tři týdny po sundání ortézy jsem s rukou stále nehýbal skoro vůbec. Lepšilo se to každým týdnem, ale i měsíc a půl po sundání byla ruka pořád slaboučká. Zvedl jsem ji do určité polohy a ne, že by nebyla protažená, ale úplně na ní chyběly svaly. Stále to není na maximum, ale už mě to nijak neomezuje.

Muselo vás to tedy omezovat i při při běžných činnostech...
Ano, třeba jíst jsem musel levačkou. Bylo tam samozřejmě více takových pikantnějších věcí, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Zajímavější bylo, když jsem na to nemyslel a v restauraci si objednal steak. Ten se jedl vidličkou blbě. Nebyl jsem ani na dovolené. S jednou rukou si člověk nic nezahraje ani nezaplave. Je to prostě omezující.

Ruce vás tedy v současné době už poslouchají podle přestav? Váš blafák při druhém gólu byl povedený.
Aspoň mi puk nepřeskočil hokejku jako při tom prvním (úsměv). Bylo to ale za stavu 2:6, takže těžko říct, jestli soupeři byli vůbec koncentrovaní.

Do soubojů už můžete chodit bez problémů?
Řekl bych, že do soubojů už chodit můžu. Je potřeba si to právě v přípravě uvědomit a dostat někde pár ran, abych věděl, že to rameno drží. Musím to zaklepat, ale přijde mi, že už jsem něco schytal a o rameni nevím, takže je to dobré.