Mladší dorost hrál celou sezónu na vrcholu tabulky. Postup na mistrovství však těsně unikl

Nejvíce bodů v sezóně nasbíral útočník Marek Škvrně. V součtu s play-off to bylo rovných 30 bodů ve 40 zápasech. V obraně měl sedmnáct bodů Libor Zábranský mladší a v brankovišti kraloval Lukáš Dostál, jenž si držel úspěšnost zákroků téměř u 93 %. Na kompletní statistiky se můžete podívat ZDE.

Mladší dorostenci Komety odehráli celou sezónu s jedním z nejmladších týmů v extralize, což se dozajista projeví v nadcházející sezóně, protože většina týmu stále může zůstat pohromadě. Vstup do sezóny měli mladí hráči pozvolný, ale už v prvních deseti kolech měli na kontě šest výher, po patnácti deset výher. Hokejisté vedení trenéry Zábranským, Moskalem a Horáčkem ani jednou v sezóně neprohráli více než dvakrát za sebou a dokázali za sebe nalepit například čtyři i pět výherních utkání v řadě.

S týmy z čela tabulky hráli hokejisté Komety vyrovnaná utkání. Proti někomu se dařilo více, proti někomu méně. Například druhý Liberec porazili ve všech čtyřech případech v sezóně, první Hradec Králové dvakrát a nejvíce úspěšná byla proti Kometě jihlavská Dukla, která vyhrála třikrát. Sezónu zhodnotí hlavní trenér mladšího dorostu Libor Zábranský.

Jak si tým vedl v průběhu základní části?
Bohužel jsme měli velké výkyvy ve výkonnosti, což se odráželo na výsledcích. Se silnými soupeři se kluci koncentrovali a hráli jsme velice dobře, naopak se slabšími týmy byla vidět taková trošku rozháranost ve výkonech.

Měl na to vliv nízký věkový průměr družstva?
Tým mladý byl, hodně. Vliv mělo i to, že se druhoročákům, kteří mají výkonnostní růst, nedařilo například v zápasech se slabšími soupeři tak, jak by sami očekávali.

Systém soutěží se mění snad každý rok. O dvě volná místa na MMČR si to letos rozdaly čtyři nejlepší týmy. Pomohl tento systém Kometě?
Pokud smyslem rozhodnutí bylo přiblížit klukům boje nebo atmosféru play-off, tak se to splnilo částečně. Protože poslednímu zápasu nezápasu chyběl takový ten tlak, který by měli cítit. Zda vyhrají na zápasy 3:2 nebo prohrají 2:3. To chybělo a byl to kočkopes.

Co se hráčům v sezóně nedařilo?
Obecně jednoduché přecházení opěrných bodů, modrých čar, tlak do brány a agresivita v zakončení. Kolikrát to bylo zbytečně komplikované se ztrátami kotouče. Ať u útočných nebo obranných modrých čar. To je bolestí celého českého hokeje. Přestože se to klukům v podstatě v každém tréninku snažíme vysvětlovat a máme na to zaměřená cvičení, tak to chvilkami hlavně starší hráči neprováděli tak, jak by měli.

A co naopak platilo na soupeře?
Hlavně když jsme dodržovali základní hokejová pravidla. A to pozor, aby si to někdo nepletl s taktikou. Tam vynikla individuální síla hráčů, kteří to v sobě mají. I proto jsme sehráli s Hradcem dva super zápasy, kde jsme hráli jednoduchý a přímočarý hokej. Proč jsme také přes Hradec nepostoupili? Protože si pak hráči začali myslet, že to půjde samo. Ztráceli kotouče v opěrných bodech, po jednoduchých rotacích neobsazovali střelecký prostor a často jsme stříleli z úhlů. Před branou také v posledních dvou zápasech málokdy někdo clonil. I proto jsme nepostoupili dále na mistroství. Na druhou stranu ctíme zásadu, že až do mladšího dorostu by měli útočníci být schopní hrát na jakémkoliv postu, jestli je to křídlo nebo centr. Beci to stejné – levý, pravý. To, co jsme s klukama dělali od první druhé třídy, jsme ctili i nadále. Rotace na různých postech s různým spoluhráčem. Podle mě je hrozně důležité, aby kluci uměli hrát na jakékoliv straně v různých herních situacích. Je to důležité pro jejich růst. Tímto to pro některé starší kluky mohlo být něco nového. I pro rodiče.

Bylo útěchou, že vás vyřadil pozdější mistr?
Takto se to nedá brát. Říkal jsem hned, že když jsem viděl euforii Hradce, že to vyhrají a nakonec to tak dopadlo. Nadšení tam bylo vidět i u rodičů. Celá naše skupina střed byla hodně silná, což bylo pro kluky jen dobře.

Čtyři kluci z mladšího dorostu pojedou na reprezentační sraz. Mohou se v reprezentaci udržet? Byly pozvánky zasloužené a může se k nim někdo přidat?
Nesmíme zapomenout, že ročníky 1999 a 2000 už vyhrály republikové mistrovství v Chomutově, teď hráli pravidelně v mladším dorostu. Je to zasloužené, protože dlouhodobě jde na nich vidět výkonnostní růst. Samozřejmě dále je to jen na nich. Co sleduji jejich práci, tak přístup i nasazení v tréninku mají dobrý. Pak už je to jen na jejich výkonnosti a výběru trenérů národních družstev.

Jak v sezóně týmu pomohly novinky v klubu? Střelnice RapidShod, dohled Normanda Lacombeho…
Je strašně brzy hodnotit nejen Normovu práci, ale vůbec celkové pojetí mládeže v Kometě. Na rozdíl do jiných odborníků bych se nechtěl pouštět do toho, abych říkal, že za deset let to půjde vidět. Až čas nám ukáže, jestli je naše cesta správná. U RapidShotu je to spíše o přístupu hráčů a rodičů, zda tam budou chodit nebo ne, protože my to až tak striktně nemůžeme dát do tréninku. Je to příležitost pro kluky, kteří dnes nemají šanci střílet někde na hřišti venku. Je věcí rodičů, aby kluka podpořili a kluka na RapidShot dovezli. U kluků, kteří chodí pravidelně, je progres strašně vidět. Určitě bych to ale nechtěl spojovat s hodnocením sezóny.

Bavili jsme se o tom, co se povedlo, co ne. Co jste po sezóně řekli klukům v kabině? Byla sezóna úspěšná nebo ne?
Často jsme se potýkali se zbytečnými fauly, špatnou disciplínou, trošku individualismem. Honbou za vlastními body. Je fakt, že se ale setkaly tři kategorie. Jedna ročníky narození 1999, pak 2000, které jsou už dlouho spolu, poté hráči ročníků 1998, kteří měli tým vést. Bohužel cíl, který jsem chtěl, dostat se na mistrovství, jsme nesplnili. Na druhou stranu není to jen o tom získávat poháry, ale také o tom, aby kluci uměli základní hokejové dovednosti. Hodně jsme se zaměřovali na individuální činnosti jednotlivců, na bruslení. Tady měli kluci velký progres. Kdybych to srovnal na misky vah, byť jsme neměli placku, rok byl pro kluky velkým plusem. Věřím, že přšítí sezóna bude v určitých fázích lepší.

Protože většina hráčů zůstane v mladším dorostu?
Právě proto, že jsme zabudovali hodně mladých. Pro kluky nebylo jednoduché hrát s protivníky o patnáct kilo těžšími. Kluci nemají takovou sílu v rukou, to je pak vidět v soubojích o kotouč. Ale v bruslení stačili a to je strašně důležité, protože svalovou hmotu jako takovou naberou časem, na to mají spoustu času.

Související články

• První jsme nebyli, ale výtky k hráčům nemáme, hodnotí počínání juniorky trenér Pazourek
• Klukům jsme za stříbro poděkovali, říká trenér st. dorostu Jan Konečný
• Příště se můžete těšit na hodnocení týmu 8. třídy.