Máte za sebou první utkání po návratu z NHL. Jak jej hodnotíte?
Bylo to takové těžší, Zlín výborně bránil. Musím říct, že jsem se na ledě první dvě třetiny nějak necítil, nejezdily mi moc nohy a cítil jsem se trochu bez energie. Třetí třetinu už to bylo lepší, dostávali jsme se do toho. Soupeř odehrál velmi kvalitní utkání, hráli obětavě pro tým, v pěti bránili a pak jezdili do brejků. Je škoda, že jsme to nedotáhli, i když jsme nějaké šance měli.
Necítil jste se tedy podle vašich představ?
Tužší nohy byly hlavně na začátku, byla to trochu změna oproti hokeji v zámoří. Necítil jsem se úplně nejlépe, ale zlepšovalo se to. Ve třetí periodě se to od prvního střídání zlepšilo, cítil jsem se lehčí, ale nedali jsme gól, což je chyba, a do příště to musíme napravit.
V zápase jste se představil postupně na centru hned dvou formací. Jak jste si zvykal na tuto skutečnost?
Byl to náš první zápas a trochu jsme si to prohazovali. Až ve třetí třetině, jak jsem říkal, jsem se cítil trochu lépe a přišly také nějaké střely, a z nich šance. Nohy mi začaly jezdit, ale těžko hodnotit po jednom zápase. Uvidíme, co bude dál, a já jen doufám, že budu lepší a lepší.
Nakonec jste se vrátil tam, kde jste se naposledy představil před svým odchodem. Tedy na centru mezi Alexem Malletem a Hynkem Zohornou…
Snažil jsem se s kluky komunikovat, musel jsem se s tím srovnat. Už jsme spolu hráli loni v play-off, takže trošku nějak sehraní jsme. Na tohle bych se nevymlouval. Vždycky si to nějak sedne a nějakým způsobem to jde. Vyříkali jsme si něco na střídačce, jak to budeme hrát, a tak jsme i díky tomu věděli. Bylo to lepší a lepší.
V prodloužení jste po kontaktu na brankovišti skončil v brance s gólmanem Kašíkem. Řešili jste něco spolu, nebo zjišťovali, co se stalo rozhodčímu?
Spíš jsme se dívali na rozhodčí. Já jsem nevěděl, co se stalo, tak jsem se akorát zeptal, a asi ho někdo trefil hokejkou.
V nájezdech jste věděl, co chcete udělat?
Chtěl jsem to takhle udělat. Z bekhendu do forhendu a nahoru. Trefil jsem tyčku, nedal jsem gól, takže asi špatné provedení. Nájezdy jsou loterie jako vždy. Oni výborně dvakrát vystřelili našemu brankáři mezi nohy a my jsme byli krátcí na Libora Kašíka.
Věděl jste dopředu, kolikátý v pořadí půjdete?
Nevěděl jsem, že půjdu pátý. Řešilo se to až před každým nájezdem. Myslím, že všichni jsme byli vybraní podle kouče.
Jak moc rozdílné pro vás opět nastoupit na širším hřišti v Evropě?
Bylo to zase něco trochu jiného, protože jsem snad tři týdny nehrál takový zápas. Jak je ještě větší hřiště, tak člověk musí o to víc bruslit. Ale nemůžu se vymlouvat na nějaký jetlag, přijel jsem sem a musím hrát na sto procent. Občas je zápas prostě horší, občas je to lepší. S tím se každý musí vyrovnat.
Těší vás, že máte všechen ten mediální a předzápasový „humbuk“ už za sebou?
Jsem rád, že ho mám za sebou. Na druhou stranu nejsem rád, že jsme nezískali alespoň ty dva body. Doufám, že jak z mého, tak i týmového hlediska to bude už hned v příští zápase lepší. Musíme jet do Chomutova s touhou vyhrát.
V neděli vás čeká duel v dalekém Chomutově, tedy pořádně dlouhá cesta autobusem zase po delší době…
V Česku jsem na zápasy jezdil autobusem v průběhu sezóny už odmalička. Naopak trochu nezvyk bylo v zámoří létat letadlem. V tomhle žádný problém nebude.