Únava mizí rychleji, když vyhráváme, pochvaluje si střelec Erat
Střelec utkání Roman Erat na úvod přiznal, že netušil, jak přesně provede střelu, která byla nakonec gólová: „Puk jsem dostal na střed, ale bouchli mi do toho dva hráči. Se štěstím mi kotouč ale na holi zůstal. Při kontaktu jeden na jednoho jsem si to potáhl do strany, zkusil vystřelit do protipohybu a vyšlo to. Po každé vstřelené brance si člověk víc věří, každému hráči zvedne dobré tělo nebo gól sebevědomí.“
Po dvou vstřelených brankách by se jistě nabízela menší oslava. „To ne, to dnes být nemůže, protože už v úterý zase hrajeme další zápas. Teď to jde rychle po sobě, jsou čtyři kola a hraje se snad ob den. Na slavení není čas, hlavně teď potřebujeme body,“ ví útočník předposledního týmu extraligy. „Když se vyhrává, tak únava odchází rychleji, takže snad zvládneme i ty časté zápasy. Soustředíme se teď jen na ta utkání do reprezentační pauzy, protože ty jsou pro nás hrozně důležité. Během pauzy budeme pořádně trénovat, abychom doplnili fyzičku,“ oznamuje Erat plány týmu.
Brňané vedli nad silnými Vítkovicemi už 3:0. Toto skóre si však zkomplikovali gólem na 3:1. „Ano, zase jsme vedli 3:0, stejně jako minule, kdy jsme i vyhráli. Nevím, jestli jsme tohle měli trochu v hlavách, ale docela jsme riskovali. Vítkovice po tom prvním gólu ožily a my jsme přestali hrát. Sasu to tam ale vychytal, byla tam i nějaká tyčka, takže jsme měli i štěstí,“ uzavřel dvougólový střelec Roman Erat.
Systému hry se podřídím, vždyť dostal kluky nahoru, říká Petr Hubáček
Stále bez vstřelené branky je nejnovější brněnská posila, zdejší rodák Petr Hubáček. Ten v neděli nastoupil proti svým bývalým spoluhráčům z ostravských Vítkovic. Byl pro něj tento zápas nějak pikantní? „Byl to spíš čtvrtý domácí zápas. Pořád mám spíše ty pocity z domácího utkání, z Ronda, než z toho, že jsem hrával za tým soupeře. Strávil jsem ve Vítkovicích spoustu let, ale nebylo to dnes pro mě tak emotivní, jako když jsem hrál naopak za ně v Brně.“
V kolonce vstřelených branek má jindy velmi produktivní útočník stále nulu: „Zvykám si zápas od zápasu. Byl jsem víc zvyklý hrát si s pukem. Vítkovice taky hrály více kombinační hokej, na víc nahrávek, bylo tam daleko víc útočných akcí, času v útočném pásmu.. Kdežto tady je ta šablona jasná, puky se rozehrávají jednoduše. V tom si pořád hledám i se spoluhráči v lajně své místo. Lepší se to zápas od zápasu, pomalu, ale podstatné je, že tento systém sedí mančaftu, že s ním zaznamenal tolik výher. To je podstatné a důležité, já se tomu absolutně podřídím. Pro mě je ideální dostat puk v rychlosti ve středním pásmu, což v tomhle systému moc nejde. Trošku mě to brzdí, ale jak říkám, důležitých je těch dvacet kluků v kabině. Ne já,“ popisuje rychlík.
„S trenérem jsem to neřešil, protože kluci tento systém cvičili dva měsíce, cvičíme to na každém tréninku. Kdyby se to mělo kvůli mně trošičku měnit, tak by to byl úplně zbytečný zásah pro jednoho hráče vůči dvaceti ostatním. Je zbytečné do toho sahat,“ odpovídá Hubáček na zvídavé dotazy novinářů. „Hledám si v tom to svoje místo, abych se začal prosazovat i já. Ale tahle šablona dostala kluky nahoru. Pro osobní pocit by bylo fajn, kdybych dal gól, ale že by mě svrběly ruce, to zas ne. I když je to klišé, podstatné je, že se vyhrává. A to v našem případě platí stonásobně. Přišel jsem domů a nejdůležitější i pro mě je, abychom se zachránili a vyhnuli baráži. Je pak celkem nepodstatné, jestli dám dva góly nebo osm. Ale neříkám, že ze dvou branek do konce sezónu budu unešený... Ale alfa a omega všeho je, že se vyhrává. To je nade všechno ostatní,“ je si vědom brněnský odchovanec.
Kometu nyní čeká další zápas již v úterý, kdy zajíždí do hlavního města kvůli utkání na Slavii. „Na Slavii se mi pravidelně daří, tak třeba tam dám gól,“ doufá Hubáček, který se znovu snaží přijít na to, proč zatím neboduje tak, jak by si sám představoval. „Je spousta situací, kdy stačí být o tři kroky jinde, víc vpředu nebo vzadu. Začínám už poznávat, jak se kluci v určité situaci zachovají. Představoval jsem si to ale jednodušší, než to je. Hlavní ale je zisk bodů do tabulky.“
Po prvním domácím zápase, který Hubáček v dresu Komety odehrál, se přiznal, že mu kvůli přivítání a atmosféře v hale Rondo zdřevěněly nohy. Opadla z něj již tato nervozita? „Už je to v pohodě, ale bylo by fajn dát ten gól, dostat se do takové té euforie, bodově se jako lajna připojit k ostatním.. Ale to půjde, první zápas jsme nevystřelili na bránu, teď už šance máme, což znamená, že se posunujeme ke gólům. Doufám, že se tam posuneme brzo,“ uzavírá klasicky rozesmátý útočník.