Je potřeba se odrazit k dalším úspěchům, říká po zisku bronzové medaile Libor Zábranský

Nelze začít ničím jiným než povedeným mistrovstvím světa. Už jste si naplno uvědomil, čeho se po deseti letech dosáhlo?
Ano, dochází mi to hlavně při pohledu na šťastné fanoušky a další lidi nejen z hokejového prostředí, kteří tímto úspěchem žijí. Všichni si medaili užívají, a tak to má být! I když mě stále mrzí zápas s Kanadou, tak doufám, že ziskem bronzu pomůžeme změnit myšlení. Už se nemusíme trápit tím, kolik je to let od poslední medaile. Je potřeba se odrazit k dalším úspěchům.

Jak vysoko řadíte získanou medaili ve své hokejové kariéře?
Těžká otázka, povedlo se mi získat medaile z pozice hráče i trenéra. Je složité to porovnávat, ale vždycky jsem říkal a za tím si stojím, že být součástí národního týmu je největší čest. Na druhou stranu, s Kometou jsme čekali na zlato přes padesát let, a to je pro mě pořád nejvíc!

Co vám posledních deset týdnů u národního týmu dalo z osobního hlediska?
Zhubl jsem deset kilo. (smích) Když si vzpomenu na to, že každé ráno před sedmou hodinou jsme dávali dohromady ty nejdůležitější informace a pokyny pro hráče, bylo to náročné. Odvíjelo se to ale od myšlení a systému práce Kariho Jalonena. V některých věcech je názorově úplně jiný. Jsem hrozně rád, že se nakonec podařilo prosadit jeho angažování.

Vy jste byl koneckonců tím, kdo jej navrhl a doporučil do role hlavního trenéra, že?
Myslím, že to bylo 15. února, když mi tehdejší prezident Českého svazu ledního hokeje Tomáš Král volal a řekl, že v tom mám volnou ruku, ať to rozhodnu já. Odpověděl jsem mu, že v tuhle chvíli podle mě našemu hokeji český trenér nepomůže. Ve hře byly ještě další tři velká zahraniční jména, ale po první schůzce s Karim bylo vše vyřešeno. Jednak měli ostatní trenéři smlouvy do konce sezony a zadruhé na mě udělal Kari takový dojem, že jsem měl hned jasno.

Vzpomínáte si ještě na bezprostřední odezvu na toto rozhodnutí?
Bylo hodně těžké o správnosti této myšlenky ostatní přesvědčit. Zmínit mohu třeba Jardu Jágra nebo Jirku Šlégra, to jsou persony českého hokeje, které na to mají svůj názor, a ten se ze začátku vůbec nemusí ztotožňovat s tím vaším. Nebylo to jednoduché, ale s odstupem času to snad všichni docení jako správný krok.

Realizační tým posléze doplnil Martin Erat a Jiří Horáček…
Ano, protože jsme chtěli a potřebovali mít správné lidi na správných postech. Proto jsem chtěl, aby Martin Erat řídil přesilovky, což se ukázalo jako výborný krok, protože jsme byli v této činnosti nejlepší na celém turnaji. Chtěl jsem, aby Jirka Horáček byl videokouč a Kari chtěl mít v týmu svého videoanalytika Kale Kaskinena.

Bylo to i o tom, že se podařilo vytvořit tu správnou chemii, ať už v realizačním týmu, tak hlavně mezi hráči?
Jasně, vždycky je to především o týmovém duchu. Kdybych to měl přesměrovat na klubovou úroveň, vzpomeňte, jakou kabinu měla Kometa, když získala double. Každopádně do toho klíčového utkání s Amerikou jsme nevstoupili dobře, spíš mi přišlo, že jsme trochu zaspali. Pak ale kluci předvedli něco, před čím musím smeknout klobouk. Vím, že na kdyby se nehraje, ale předvést podobný výkon už proti Kanadě, mohli jsme být ještě dál. Co je potřeba si z toho všeho odnést – naši kluci to v sobě mají! Není pravda, že máme špatné hokejisty.

Po zisku bronzu vznikla v kabině fotografie všech, kteří měli, mají nebo teprve budou mít co dočinění s Kometou. Cítil jste pocit zadostiučinění, že se jedná o tak početnou skupinu?
Ano, kdybych měl sobecky mluvit jen sám za sebe, těší mě, že podíl na takovém úspěchu má i dost Komeťáků. Jedna ze vzpomínek, která mi v tu chvíli běžela hlavou, patřila Lukáši Dostálovi. Trénoval jsem ho od čtvrté třídy...

Mimochodem na zmiňované fotografii se objevil i Jakub Flek, což rozpoutalo vášnivé diskuze…
Šlo o spontánní akci a samozřejmě jsme s Flíčkem věděli, co tím způsobíme. Naše dohoda už byla ale platná dávno před mistrovstvím. Nakonec to vyšlo tak, že jsme to oznámili tímhle netradičním způsobem. Kuba Flek dlouhodobě potvrzuje, jak kvalitním hráčem je. Pro Kometu velká posila. I nadále jsme na hráčském trhu aktivní a pokud bude něco definitivního, včas se to dozvíte. Času je ještě dost.

Jak to vypadá se setrváním Petera Muellera v Kometě?
Kdybych to měl vyjádřit čísly, tak v tuhle chvíli je to padesát na padesát.

Koncem května byl oznámen váš dlouho avizovaný vstup do politiky. Co zamýšlíte tímto krokem?
Rozhodl jsem se vystoupit z řady a nabídnout všechny své manažerské zkušenosti, které se opírají o dlouholetou znalost sportovního i podnikatelského prostředí. Nechci dělat politiku v tom klasickém slova smyslu, tyto ambice nemám. Kdo mě zná, tak ví, že se svou povahou by to ani nešlo, protože nejsem zvyklý dělat kompromisy. Mým cílem je pomoct překonat toto složité období, které po covidu a válce na Ukrajině nastalo. Dětem musíme znovu připomenout, o čem sport je, a proč by se mu měly věnovat. K tomu je potřeba pro ně vytvořit odpovídající podmínky, zázemí, infrastrukturu a ukázat jim směr. Podpora sportu se musí jednoznačně navýšit a více se přiblížit například podpoře kultury. Jak už jsem říkal i v předešlých rozhovorech, jsem připraven se na této změně podílet. Rád bych Brnu vrátil to, co jsem se za ty roky nejen ve sportovním světě naučil. Jde o téma, které si zaslouží více prostoru a rád se k němu v následujících týdnech vrátím. Nyní se chystám jet na ryby a trošku si po náročné sezoně odpočinout.