Na benefici dorazí i finský showman! Narozeniny oslavím tréninkem, směje se Sasu Hovi

Když jste dostal pozvánku na benefiční zápas, bylo těžké se rozhodnout, zdali se zúčastníte?
Samozřejmě to pro mě znamená cestu do cizí země, takže je to trochu komplikovanější, než kdyby se hrálo někde ve Finsku. Když jsem ale nabídku dostal, snažil jsem se udělat si volno v rámci mojí práce a trochu si upravit harmonogram. To se nakonec podařilo, zarezervoval jsem letenky a mám velkou radost, že se můžu zúčastnit.

V sezoně 2011/12 jste s Kometou získal stříbrnou medaili. Jak na tento ročník vzpomínáte?
Byla to docela specifická sezona. Zejména ve druhé polovině základní části se tým zápas od zápasu zlepšoval, všechno pak vygradovalo v naprosto nezapomenutelném play-off. Je velká škoda, že nás tehdy trápilo tolik zranění. Tým byl na cestě za titulem, avšak velká marodka byla právě tou největší překážkou. I přesto jsou ale moje vzpomínky pozitivní, byl to největší úspěch Komety po návratu do nejvyšší soutěže, což bylo pro klub i celé město velmi důležité. Pamatuji si, jak fanoušci tenkrát stáli dlouhé fronty na lístky a celé Brno žilo hokejem.

V play-off jste kryl záda Jiřímu Trvajovi, nicméně jste platil za nájezdového specialistu. Jak jste se dokázal celý zápas koncentrovat jen na případný penaltový rozstřel?
Nebylo to jednoduché, vždycky jsem se snažil dát co nejvíc do rozcvičky a potom žít s ostatními na střídačce, abych se mentálně udržel v zápase. Na druhou stranu nájezdy byly moje silná stránka a cítil jsem se při nich dobře, takže mi to nedělalo problém. Byl jsem rád, že můžu týmu pomoct alespoň takto, když už jsem nechytal celé utkání.

Sasu Hovi zasahuje proti nájezdu Petra Koukala v prvním finále 2011/12. Foto: Petr Kraus.

Zvládl byste vybrat jeden silný moment, který si ze sezony vybavujete?
Nevyberu jeden moment, ale do paměti se mi asi nejvíc vryly zápasy se Slavií v O2 areně. V lednu jsme se začali po vlažnějším začátku sezony herně zvedat, což pocítili i fanoušci, kteří nás pak mnohem víc podporovali i na cizích stadionech. Nejkrásnější vzpomínky mám tak na venkovní zápasy v Praze, kam několikrát dorazilo tolik brněnských fanoušků, že jsme si připadali jako doma. To bylo úžasné.

Vaši spoluhráči často říkají, že v kabině byla skvělá atmosféra. Bylo pro vás jako pro cizince náročné se začlenit?
Vůbec ne (smích)! Od začátku to šlo úplně samo. Měl jsem to navíc ještě ulehčené, protože jsem do Komety přišel v době, kdy se jí dařilo. Bodovali jsme skoro v každém zápase, což pomáhalo k dobré náladě a pohodě v kabině. Když potom přijdete do týmu v takovém rozpoložení, není žádný problém se začlenit. A to, co ostatní říkají o týmovém duchu, můžu jenom potvrdit.

V Kometě jste ale po sezoně 2011/12 nepokračoval...
Nebyl jsem si jistý, jestli chci pokračovat s hokejem, takže jsem si naplánoval roční pauzu. V průběhu sezony mi připadalo, že moje výkony jsou jako na houpačce. Cítil jsem se psychicky starý na to, abych se dokázal na každý zápas stoprocentně připravit. Nechtěl jsem hrát za peníze, když jsem věděl, že další sezona by nebyla zdaleka tak dobrá jako ty předchozí. Cítil jsem i jakousi zodpovědnost vzhledem k fanouškům, které jsem nechtěl svými výkony zklamat.

V Kometě jste se potkal i s Michalem Kempným, jenž se na novou sezonu stěhuje do Seattlu. Máte na tom také svůj podíl?
Mojí prací je hráče sledovat a následně klubu poskytnout jejich co nejdetailnější rozbor. Finální rozhodnutí ale leží na Robertovi Kronovi a Ronu Francisovi. O Michalovi toho samozřejmě vím spoustu. Sledoval jsem ho na letošním světovém šampionátu a v Brně s ním i hrál, znám jej velmi dobře po lidské stránce, takže mnou poskytnuté informace jistě pomohly k jeho angažmá v Seattlu.

Sasu Hovi vedle Radima Ostrčila jako čerstvý vicemistr extraligy. Foto: Ivo Dostál.

Někteří vaši spoluhráči avizovali, že před benefičním utkáním musí trochu potrénovat. Jak jste na tom vy s aktivním hraním?
Hokej hraju jako hobby hráč často, jenže v poli. V bráně jsem od konce profesionální kariéry mockrát nebyl, ale před zhruba třemi měsíci jsem se jako brankář zúčastnil jiného charitativního zápasu, takže nějaká příprava už proběhla. Docela mě překvapilo, jak jsem se ve výstroji cítil dobře. Myslím, že mi to i celkem šlo. Určitě ale nechci nic podcenit, takže moje narozeniny v pátek před zápasem pravděpodobně oslavím tréninkem (smích).

Pojďme ještě k současnému kádru Komety. Pro vás je jistě zajímavé, že už nejste posledním Finem, který v ní hrál. Co říkáte na příchod Kima Strömberga?
Znám jej velice dobře. Často se potkáváme v Tampere, kde bydlím, hlavně teď v létě. Můžu říct, že jsme dobří přátelé. Kim je inteligentní útočník, v kombinaci s jeho zkušenostmi může v týmu platit za vůdčí typ zejména v průběhu play-off. Psychicky je velmi odolný, nenechá se rozhodit, když se týmu nedaří. Navíc si myslím, že vrchol kariéry má ještě před sebou, je dobře, že jej dost možná prožije v Kometě.

Z Finska přichází i Radek Koblížek...
Finskou ligu bedlivě sleduji, takže po hráčské stránce znám i jeho. Nicméně ne tak dobře jako Kima. Poslední sezonu spolu strávili v Kuovole, takže se dobře znají. To poukazuje na koncepčnost, kterou se Kometa letos při přestupech prezentuje.

Sasu Hovi navštívil zápas Komety s Tapparou Tampere v sezoně 2018/19. Foto: Michal Eger.