Atmosféra na zápasech NHL se Kometě nevyrovnala, líčí Karel Vejmelka. Zachytá si za reprezentaci?

Karle, jaká byla z vašeho pohledu vaše první sezona v NHL?
Musím ji hodnotit velmi pozitivně. Už jen začátek byl naprosto neuvěřitelný, probojoval jsem se rovnou do prvního týmu Arizony. Dostal jsem velmi rychle příležitost chytat. Snažil jsem se být co nejlepší, samozřejmě jsem nechtěl spadnout dolů na farmu. V hlavě jsem přesně věděl, co musím dělat, tedy chytat konzistentně. Myslím, že se to povedlo.

Kdyby vám před sezonou někdo řekl, že bude právě taková, jaká byla…
Nevěřil bych mu. Nikdo, včetně mě, to nečekal. Je to pro mě zadostiučinění a zpětná vazba, že svoji práci dělám dobře.

Výsledkem pak kromě jiného byla i nová smlouva, kterou jste podepsal na tři roky. Jak tohle probíhalo?
Vše byla práce mého agenta, s vedením klubu jsem se sešel až u samotného podpisu. Natočilo se k tomu krátké vídeo a byla informována veřejnost. Kluci z kabiny mi pogratulovali a jsem moc rád, že mohu být i nadále součástí této organizace.

Další třešničkou na dortu je pak pozvánka do reprezentace, že?
Zhruba před měsícem mě oslovil generální manažer reprezentace Petr Nedvěd a ptal se mě, zda mám zájem. Bez rozmýšlení jsem odpověděl, že by byla pro mě čest reprezentovat.

Kdybyste vedle sebe postavil Karla Vejmelku v minulém roce v létě a teď, kde byste u sebe viděl největší rozdíly?
Upřímně nerad hodnotím sám sebe. Je ale pravdou, že po loňské přípravě jsem se cítil skvěle a od toho jsem se mohl v Americe odrazit. Další věcí je psychika. Měl jsem hlavu nastavenou tak, že jsem počítal spíše s tou horší variantou, tedy že půjdu na farmu. Možná to mě právě posílilo a byl jsem o to víc překvapený, že jsem zůstal v NHL.

Tedy jste chytal bez nějakého většího tlaku?
Paradoxně ano. Zápasy s vědomím, že to může být můj poslední v NHL, jsem si šel vyloženě užít, a snad právě tento moment nasměroval mé působení i v dalších utkáních. Často je to o nových impulsech. Naučil jsem se ještě lépe číst hru, protože hráči v NHL jsou rychlejší, vyspělejší a s nimi se zápas od zápasu posouvám i já. Na druhou stranu si ale často říkám, že je to pořád jen hokej a mojí prací je chytit puk. Obecně to vidím tak, že je to hlavně o detailech.

Jaké bylo stát na stejném ledě například s McDavidem, Ovečkinem a dalšími hvězdami NHL?
Obrovská motivace. Když budu konkrétní, odehráli jsme například dva zápasy s Washingtonem a ani v jednom jsem od Ovečkina nedostal branku. Vnímám tyto hráče na ledě, dávám si na ně pozor, zároveň se tím však nemohu nechat ovlivnit, protože jsou tu i další hráči.

Tým Arizony je v obměně, máte spoustu mladých spoluhráčů, dost z nich hrálo vůbec poprvé v NHL. Určitá nezkušenost se zcela jistě podepsala na celkovém výkonu, že?
Přesně tak. Procházíme obměnou, pracuje se na budoucnosti týmu. Sezona byla taková, jaká byla. Musím ale říct, že obdivuji mentalitu a nastavení hráčů, kteří stále chtějí vyhrávat a bylo to vidět i v posledních zápasech, kdy na jednu stranu o nic nešlo, ovšem vždy hrajeme naplno. Navíc boje s týmy, které hrají o účast v play-off, mají velký náboj, a i pro naše myšlení do příští sezony je skvělé takové zápasy vyhrávat.

Kolem vás se protočilo pět nebo šest gólmanů. Jak jste to vnímal?
Sbíral jsem zkušenosti. Nejvíce jsem si i po lidské stránce sednul se Scottem Wedgewoodem, se kterým jsem, i po jeho přestupu do Dallasu, stále v kontaktu. Byl jsem velmi rád, když se tu z farmy objevil na pár zápasů i Pepa Kořenář. Je mi trochu líto, že ani na farmě nedostává tolik příležitostí, protože podle mě má velmi dobrý styl chytání a je hodně šikovný.

Naposledy vám dvojku dělal olympijský vítěz z Pekingu Harri Säteri...
Výborný kluk, chytá odlišně než ostatní kluci. Měl by se objevit na mistrovství světa a věřím, že se tam třeba potkáme. Je pro mě zase velkou konkurencí, kterou beru tak, že mě to může v kariéře posunout dále.

Po vyhraném utkání v kabině předáváte nejlepšímu hráči něco jako boxerský pás. O co se jedná?
Je to takový MMA pás, na kterém je logo klubu, název a rok založení. Vždy jej nejlepšímu hráči předává s proslovem ten, který byl vyhlášen nejlepším hráčem v předchozím vítězném utkání. Tento hráč zároveň sám vyhodnocuje nového nositele pásu.

Dotýká se vás v Arizoně popularita?
Úplně minimálně. Tady není hokej sportem číslo jedna. Takové věci se dějí třeba V Torontu a tak podobně. Osobně jsem za to rád, že mám v tomhle smyslu klid.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Arizona Coyotes (@arizonacoyotes)

Jak jste si vlastně zvyknul na cestování letadlem?
S tím nemám problém, je to o dost pohodlnější než autobus, mohu se dobře vyspat. Co je ale horší, jsou časové posuny. Občas se stane, že prostě nemohu usnout a ráno jsem unavený, takže jsem se naučil spát i před zápasem a dobít tak baterky.

V nadcházející sezoně vás čeká působení v nové hale univerzitního typu o kapacitě cca 5500 diváků. Jaké to asi bude?
Klub buduje novou halu a bude to nějakou dobu trvat. Nicméně věřím, že i tak fanoušci vytvoří skvělou atmosféru a paradoxně tam bude větší randál. A bude je slyšet třeba jako na Kometě. Obecně ne moc zápasů v NHL mělo lepší atmosféru ve srovnání s Brnem. Hala pro nadcházející sezonu se dokončuje, takže se dodělává spousta nových věcí právě pro nás hráče NHL. Kluci, kteří už se tam byli podívat, byli nadšení.

Měl jste čas sledovat, jak se v uplynulé sezoně dařilo brněnské Kometě?
Jasně! Nedíval jsem se sice na zápasy, ale pustil jsem si sestřihy, kouknul na výsledky. Přehled mám. Škoda, že se klukům nepovedlo postoupit dále.

Budete se v Brně připravovat na novou sezonu v NHL?
Zatím jsem to neřešil, dokonce ani s agentem ne. Mým přáním by bylo připravovat se opět na Kometě, jako loňské léto. Dost by mi to vyhovovalo. Je to ale o domluvě, dohodě všech stran. S přípravou v minulém roce jsem byl velmi spokojen, rád bych tedy navázal i teď v létě.