Jak ze svého pohledu hodnotíte tah hlavního kouče Libora Zábranského, který přerozdělil funkce v realizačním týmu Komety?
Udělal to v dobré víře a především kvůli tomu, aby dodal A-týmu nový impuls. Je to samozřejmě Liborovo právo, které vychází z pozice majitele klubu a hlavního kouče. My všichni to respektujeme, akceptujeme a zároveň věříme, že to mužstvu pomůže.
V jednom z médií se objevily spekulace o tom, že od A-týmu odcházíte kvůli nepohodnutí s hráči. Údajně měl Libor Zábranský jednat při změnách v realizačním týmu na jejich přání, ale sám tuto informaci dost razantně vyvrátil a ohradil se proti tomu. Chtěl byste to okomentovat vlastními slovy?
Když se začne šířit taková spekulace nebo možná až pomluva, a navíc ještě ničím nepodložená, tak je to zarážející a těžko hledat obranu. Jak pak chcete tyto spekulace vyvracet? Pokud by se dělo něco takového z toho co se psalo, myslím, že by to dopadlo úplně jinak, než že se přerozdělí funkce. Můžeme se s Liborem znát desítky let, ale kdyby to byla pravda, určitě by to vyřešil jiným způsobem a po svém. Všichni víme, jak je Libor přímočarý a ve svých rozhodnutích razantní. Kdyby to viděl jinak, těžko by mně nabídl smlouvu i na příští sezonu. Já jsem šťastný, že jsem takovou nabídku dostal, že můžu pro Kometu dál pracovat a podílet se na výchově mladých hráčů.
Co očekáváte od přesunu k brněnským juniorům a všeobecně k mládeži?
Těším se na to, stejně jako se mladí hráči těší, až se vrátí zpět do procesu. U těchto kategorií si jako trenér vyloženě užíváte ten progres, který je na hráčích znát. Když na nich vidíte, jak se trénink od tréninku chtějí zlepšovat, je to radost. U juniorů už je navíc vidět i návaznost na dospělý hokej. Po taktické i silové stránce je na to musíte připravit.
Jedna z prvních fotografií po příchodu Radka Bělohlava do Komety. Foto: Jiří Grulich.
V minulosti jste trénoval například reprezentační osmnáctku, jak vzpomínáte na toto období?
Pracoval jsem v rámci této věkové kategorie s top hráči, kteří se připravovali na dva vrcholy v podobě mistrovství světa a Hlinka Gretzky Cupu v Kanadě. Pro mě to byla obrovská zkušenost, na hráčích šla vidět neskutečná energie, touha a chuť se posouvat za své hranice. Asi to trochu vyplývá i z toho, že se v tomto věku chtějí všichni zviditelnit před agenty, skauty a lidmi okolo. Ale když už jsme u toho, těch se tam na můj vkus někdy motá až moc.
Předpokládám, že přehled si kromě juniorů držíte také u dorostenců Komety, protože kanadské bodování týmu vede váš syn Matěj…
Matěj měl na vybranou, jestli chce změnit prostředí a připojit se se mnou ke Kometě. Teď s odstupem času musím říct, že Kometa mu sedla. Je tady rád, začal v Brně studovat a doufám, že ta spokojenost byla a v budoucnu bude i na druhé straně u trenérů.
Jak těžká je pro aktivní mladé sportovce tahle doba? Jaké vidíte na jeho příkladu poznatky?
Vlivem koronavirových opatření se pro něj a jemu podobným změnilo úplně všechno, navíc hokej dostal takovou nálepku, že je to nejhorší a nejrizikovější prostředí ze všech. Pro tyhle kluky je to naprosto zdrcující, oni obětují hokeji téměř všechno, a najednou se lusknutím prstu pomalu nemůžou pohnout z bytu. Když to trochu přeženu, oni jsou svým způsobem taky vrcholoví sportovci, dávají tomu hrozně moc, jenže teď jim to někdo ze dne na den sebral.
Padesátiletý trenér vedl v loňské sezoně například i Tomáše Plekance. Foto: Jiří Grulich.
Máte pro hráče nebo i ostatní rodiče nějaké doporučení, jak tuhle dobu přečkat?
Snažili jsme se samozřejmě hledat alternativy, takže se chodilo trénovat na zahradu, do lesů, doma máme rotoped, ale platí ta stále opakovaná pravda, že led zkrátka ničím nenahradíte. Bez ledu je to monotónní, navíc teď je průměrná venkovní teplota kolem dvou stupňů, o to je to složitější. Nehledě na to, že jsou děti bez plnohodnotné školní docházky, to je další obrovský problém.
V čem konkrétně?
Přestávají mít návyky, a to teď nemluvím jen o sportu. Ztratili režim a mám obavy z toho, aby je to do budoucna nepoznamenalo. Když to přeženu, tak už skoro rok sedí doma a všichni víme, co asi dělají. Když nemají v ruce telefon, tak jsou u počítače.
Nemáte obavy z toho, že zejména u nejmladších kategorií se po téhle pauze může stát, že se třeba někteří k hokeji ani nevrátí?
Bojím se toho! Nemyslím si, že by to nastalo u dorostenců nebo juniorů, ale právě ty mladší děti, tam to problém být může. Ať už jde o sport nebo o různé kroužky, nemůžeme vyvrátit například to, že ze začátku do toho budeme muset ty děti nutit.
Součástí Komety je bývalý hokejový útočník od prosince roku 2019. Foto: Jiří Grulich.
Vraťme se ještě k něčemu radostnějšímu. V Kometě se daří dlouhodobě vychovávat mladé hráče pro vrcholový světový hokej. Stihl jste se seznámit s nastaveným systémem v tréninku mládeže?
To byl v podstatě i jeden z důvodů, proč se mnou do Komety syn Matěj přišel. Těch kluků, kteří v poslední dekádě odešli do velkého hokeje z Brna, je asi nejvíc ze všech. To je nejlepší vizitka klubu, který evidentně nastavil takovou metodiku, která je efektivní. Je tady vidět obrovský kus práce.
Vy sám jste mistrem světa, třikrát jste vyhrál extraligu, zkušeností tedy máte na rozdávání. Cítíte z trénování mladých hráčů, že tohle vnímají? Jde mi především o ten respekt a chuť následovat někoho úspěšného…
Myslím si, že to moc neřeší, ale v době internetu je to někdy legrační. I syn Matěj občas přijde s tím, že si na YouTube dohledal nějaké konkrétní video ze hry a chce to probrat. Dneska je jednoduché si cokoliv vyhledat, takže co chtějí, si zjistí. Určitě to není tak, že bych před ně předstoupil, ukázal jim všechny trofeje a přikázal jim, ať mě kvůli tomu poslouchají.