Tomáši, jak probíhá vaše příprava na následující sezonu?
Mám plán ušitý na míru už od doby, co jsem začal hrát v Americe, takže od nějakých devatenácti let. S kondičním trenérem z Montrealu to stavíme tak, jak zrovna potřebuju. Zhruba pět posledních sezon vypadá moje příprava dost podobně.
Za ty roky znáte své tělo natolik, že sám přesně víte, co v letních měsících potřebujete?
Jasně, tu přípravu si postavíš podle momentálních nezbytností a požadavků. Když cítíš, že musíš zapracovat na zádech, tak prostě děláš záda a podobně. Za ta léta poznáš, co potřebuješ nejvíc. Víš, co tě během sezony trápí, s čím máš problémy, takže v létě pracuješ na co největší prevenci proti případnému zranění takových partií. To je hrozně moc důležité. Vedle toho pak rozvíjíš další dovednosti.
Co jízda na kole nebo kolečkových bruslích?
Kolo jsem dělal hlavně zamlada, kdy to bylo dost populární. Myslím, že postupem času se ten pohled na kolo trochu změnil. Na kolečkových jezdím taky docela málo, i když je pravda, že jednu dobu jsem hrál inline hokej. Bral jsem to ale víc jako zábavu než trénink. Kolečkové podle mě nejsou pro hokejisty úplně ideální způsob cvičení, moc bych to nepřeceňoval. Adaptace zpět na hokejové brusle není zrovna příjemná.
A posilovna?
To je klasika, posilovna prostě k hokeji neodmyslitelně patří. V mém věku už to ale není o těžkých vahách a trhání rekordů. Víc začínáš řešit preventivní cvičení, už tolik neprožíváš, kolik zvedneš. Cílem je dostat se před sezonou do své maximální rychlosti, výbušnosti, síly.
Nechybí vám v průběhu letní přípravy kontakt se spoluhráči, kteří trénují ve skupinkách?
Jasně, určitě jde o jednu z největších nevýhod individuální přípravy. Vzpomněl jsem si na jednu přípravu, kterou jsem absolvoval na Kladně s Jirkou Tlustým a Tomášem Kaberlem v době, kdy hráli všichni v NHL. Řekl bych, že tady ty skupinky tří nebo čtyř hráčů jsou ideální pro to, aby ses zaměřil na své věci, ale zároveň zažil tu srandu a společné hecování.
Fanoušci mohli na vašem instagramu zhlédnout spoustu videí, ve kterých vám dělá sparing partnera přítelkyně Lucie Šafářová. Srovnávali jste hokejové a tenisové cviky?
Vzhledem k tomu, že už tenis nehraje závodně, tak se mnou občas trénuje spíš pro zábavu a udržení se v kondici. Cviky hokejistů a tenistů se samozřejmě v mnohém liší.
Co vůbec vy a tenis?
Odjakživa mě bavil! Když jsem byl mladší, hrávali jsme ho často. Pak přišla nějaká pauza a teď se do toho znovu dostávám (smích).
V jakém stádiu je vaše výuka hokejového trenérství?
Je pravda, že studuju béčkovou licenci. Průběžně probíhají semináře, přednášky a nedávno mi přišly nějaké upřesňující informace k završení studia. Musím se na to všechno ještě podívat, ale pokud si dobře pamatuju, v červnu by to mělo dojít do finále.
Takže procházíte procesem neustálého vzdělávání?
Jasně, pokud chceš u hokeje zůstat, je potřeba vstřebávat všechny novinky a trendy. Druhá věc jsou vlastní zkušenosti. Ve své kariéře jsem zažil řadu manažerů a trenérů, od každého si něco vezmeš. Celkově bych řekl, že se teď snažím vnímat různé souvislosti, které jsem dřív jako hráč tolik neřešil.
Máte to tedy nastavené tak, že po konci aktivní kariéry chcete plynule přejít na trenérskou dráhu?
Takhle se to říct nedá. Teď se odrážím od toho, že mě to baví. Hokej mám rád, ale neberu to tak, že až ta doba přijde, chci to dělat za každou cenu. Rozhodně mě to zajímá, ale se stoprocentní jistotou ti to teď neřeknu. Až ten čas přijde, rozhodnu se podle konkrétních okolností, pocitů a případných nabídek.
Čistě teoreticky, jaké by převažovaly vlastnosti u trenéra Tomáše Plekance?
Těžko říct (smích). Jedním pohledem se na to dívá hráč, ale když stojíš v pozici trenéra, je to diametrálně odlišná situace. Máš v týmu pětadvacet hokejistů, každý z nich je unikátní, všichni mají své problémy a starosti. Na tobě pak je, abys k nim přistupoval jednotlivě a dal to dohromady takovým způsobem, aby tým fungoval.
Když se vrátíme ke Kometě, co říkáte na skladbu týmu pro extraligový ročník 2020/2021?
Líbí se mi, ale pravdu samozřejmě odhalí až sezona. Víme, že v průběhu loňského ročníku přišla spousta změn a co se týče výkonů, některé fáze sezony nebyly dle představ. Uvidíme, hrozně těžko se něco předvídá. Na papíře to může vypadat dobře, ale rozhodující je, jak se to spojí na ledě. Každopádně potenciál tam je velký.
Těšíte se kromě posil i na více mladých hráčů dychtících po radách a úspěchu?
Mladí přijímají spoustu informací od trenérů, takže pro další rady si až tolik nepřichází. Když si vzpomenu na sebe, zamlada jsem se zkušenějších spoluhráčů taky moc nevyptával. Trochu se stydíš a nechceš druhé otravovat. Ale je to individuální, když u mladého hráče vidíš ten zájem, s radostí poradíš. Přece jenom tě něco celý život učí, ty víš, že to dlouhé roky funguje, takže to chceš předat. Je to ale postavené na oboustranném zájmu, ještě nejsem v pozici trenéra, takže nejde o koučování jako takové.
Co kdybyste měl srovnat přístup dnešních teenagerů s vaší generací?
To srovnat nejde (smích). U nás byli v týmu dva nebo tři hráči okolo dvaceti let. Dneska jich máš klidně deset. Dřív to bylo hodně o třicátnících, zkrátka úplně jiná doba. Opačný poměr.
Přesto jste rád za dobu, ve které jste hokejově vyrůstal, že?
Jsem. Spoustu věcí jsme si museli doslova vybojovat a zasloužit. Tím pochopitelně nechci říct, že dnešní kluci nemusí, ale obecně podle mě platí, že dostávají víc příležitostí. Proto by toho měli i víc využívat. Nabízí se jim šance nastartovat svou kariéru hrozně brzo, což u nás tak úplně neplatilo. Pokud si teda nebyl zrovna Crosby nebo jiný megatalentovaný hokejista, tak sis musel všechno vydřít. A o tom to taky trochu je.
Vzpomenete si ještě na svůj přechod z juniorů do dospělého hokeje?
Coby junior jsem dostal na Kladně od trenérů Edy Nováka a Oty Vejvody šanci zahrát si zápas za áčko. Měli jste tehdy štěstí, že nám to sedlo ve třetí lajně s Láďou Vlčkem a Přemkem Sedlákem. Dařilo se nám a ta pozice byla stále silnější.
Momentálně je sport ve světě ochromený, není vám z toho stejně jako všem sportovním fanouškům smutno?
Pro všechny je to hodně nepříjemné, ale bohužel se s tím nedá nic dělat. Je potřeba se přes to přenést a věřit, že se vše vrátí do standardu, na který jsme byli zvyklí.
Za normální situace by teď probíhalo hokejové mistrovství světa, nebrousil jste si na něj zuby i brusle?
(smích) To už jde úplně mimo mě, ale určitě bych mistrovství sledoval jako fanoušek.
Co se týče letní dovolené, všechno nasvědčuje objevování České republiky, že?
Vypadá to tak, ale proč ne? Vždyť u nás je krásně!