Už se těším, až zase budu hrát, říká Martin Erat

Martine, můžete popsat, jak se aktuálně cítíte?

Výborně. Jsem v tréninku, ráno můžu v klídečku vstát, tělo až tolik nebolí. Chvíli strávím s dětmi, pak už chodím na led. Za což jsem moc rád. To je to, co mě baví nejvíc.

Trénujete už naplno?

Aktuálně bych to odhadl asi tak, že jsem na šedesáti sedmdesáti procentech. A každým dnem se to bude zlepšovat. Vidím na sobě, že když můžu makat v posilovně, je to lepší.

Jaké lékařské procesy máte za sebou?

Nechtěl bych to úplně specifikovat. Ale poprvé v kariéře jsem si řekl, že budu až do konce poctivě dodržovat to, co mi řeknou lékaři. Nechtěl jsem jít do úplného rizika, přeci jenom zdraví má člověk jenom jedno. Ale zase hokej mě stále láká, je to můj život. Takže jsem se rozhodnul, že to zkusím na ledě. Když mi bude tělo dobře fungovat, hrozně rád bych si ještě zahrál.

Už máte od lékařů povoleno nastoupit?

Musím je poslouchat, to je pravda. Uvidíme. Ale řekl jsem si, že sám sobě dám ještě šanci a budu reagovat podle toho, jestli mi tělo bude fungovat, nebo ne. Jsem rád, že je to lepší každým dnem. Už se těším, až zase budu hrát.

Tušíte, kdy naskočíte do akce?

Nějaký termín už mám vyhlédnutý, s Liborem Zábranským jsem o tom mluvil. Jsem moc rád, že si navzájem můžeme říct věci vždycky narovinu. Konkrétní zatím ale být nechci.

Martin Erat vyhlíží svůj návrat na led. Foto: Ivo Dostál.

Předpokládám, že se zapojíte v době, kdy budete přesvědčený, že týmu můžete pomoct. Nechcete být jenom do počtu.

Stoprocentně to tak vnímám. V mém věku už nemám zapotřebí vlézt na led, pokud bych věděl, že na to nemám. Až budu nachystaný, půjdu do toho. Spoluhráči to vědí, což je pro mě to nejdůležitější. Protože pro mě vždycky bude kabina přednější než všechno kolem. Proto jsem rád, že kluci vědí, jak se věci mají. Aby kolem toho nebyly nějaké zmatky.

Takže jim jste svůj plán odhalil?

„Ano. Do kabiny pořád patřím, i když už jsou tam kluci, kteří si to převzali. Ať je to Martin Zaťovič, Holas (Petr Holík) nebo Ondra Němec. To jsou hráči, kteří mají zkušenosti, kabinu si teď řídí. Já jim chci jenom pomoct.

Jaké to pro vás je sledovat zápasy na dálku?

To není nic pro mě. Nejvíc si odpočinu, když můžu jít na led s dětmi. V poslední době to moc nešlo, což mě mrzí. Hlavní je, že už je to lepší, můžu chodit s nimi, trénuju i s Kometou. Vím, co si můžu dovolit, už mi není dvacet. A lhát sám sobě? To nejde. Zdraví je na prvním místě, musel jsem to tedy promyslet, vzít v úvahu, co říkali doktoři. Ale jsem rád, že jsem zpátky, cítím se výborně. Na ledě jsem doma.

Jak utkání z tribuny prožíváte?

Nikdy nebudu politik, nechci dělat věci seshora. Já je vždycky chci dělat odspodu. Být přímo u toho.

Koukat a hodnotit, to není nic pro vás.

To tedy ne. Dobře vím, že na ledě je to úplně něco jiného. Čím výš sedíte, tím je to jednodušší.

Martin Erat a Tomáš Plekanec. Foto: Ivo Dostál.

Jak hodnotíte vstup Komety do sezony? Tým je na sedmém místě.

Nebudeme si nic nalhávat, víme, kde se nacházíme. Je na čem pracovat. Sezóna se začíná hrát až v únoru, takže máme štěstí, že máme čas dát všechno do kupy. Myslím si, že jsme udělali dobré rozhodnutí a teď už je jenom na nás, abychom makali na sto procent.

Narážíte tím na to, že se na střídačku vrátil majitel Libor Zábranský? Co na to vůbec říkáte?

Myslím si, že on na ni patří. To je místo, kde by měl být. I pro něj to muselo být hrozně těžké se koukat jenom seshora. Vím, že Libor potřebuje být tam, kde je teď.

I on je důvod, proč vás to pořád táhne na led?

Je to o tom, že si spolu můžeme říct věci tak, jak jsou. Nebudu Liborovi něco nalhávat, s ním si to říkáme z očí do očí. On si kariérou taky prošel, takže dobře ví, jak se asi teď cítím. V tom je to pro mě jednodušší. Ví, co pro mě Kometa znamená a že udělám maximum, abych jí pomohl.

Je vidina vítězného hattricku to, co vás pořád láká?

Zrovna stojím v hale na chodbě a vidím před sebou poháry pro malé děti. A i pro ně je tohle motivace, proč chtějí být každý den na ledě, proč se chtějí zlepšovat. Já to mám stejné. Chuť vyhrávat, to je to, proč každý den makám.

Těšíte se i na spolupráci s dalším veteránem Tomášem Plekancem?

Hodně mě to láká. Pleky je hokejista, kterých se moc nerodí. Prošel si vším, má obrovské zkušenosti. Je zážitek si s ním zahrát. Zvlášť, když nebudu mít žádné zdravotní omezení. S ním je to vždycky radost.

O víkendu pořádáte další turnaj pro děti, který nese vaše jméno. Takže vás práce s mládeží pořád baví?

Vždyť to je naše budoucnost. Vidíme, že v českém hokeji není všechno růžové. Zvlášť, když se na to člověk dívá z dálky. Musí jít přímo na led, k dětem, aby pochopil. Že je problém s nedostatkem dobrých trenérů, celkově systémem. Chceme něco dohánět, ale podle mě bychom měli začít hlavně u dětí. Jsem rád, že naše turnaje mají smysl. Je to projekt, který má budoucnost.

Tentokrát se uskuteční v Praze, že?

Ano. Místa se ale střídají, teď je to ve slavné holešovické hale na Spartě. My moc u dětí nerozlišujeme, jestli je někdo sparťan, nebo komeťák. My hlavně chceme, aby dělaly hokej s láskou, s nadšením. Je každopádně fajn, že si zahrajou na místě, kde se hrály velké zápasy.

Duch haly, kde vedle Sparty odehrál velké zápasy i národní tým, může mít pozitivní vliv?

Jsem rád, že jsme se po nějakém jednání dohodli, že se tam turnaj může uskutečnit. Na člověka dýchne historie, psaly se tam dějiny, nároďák v hale dřív odehrál spoustu významných zápasů. Bude to pro děti krásný zážitek. I tohle by je mohlo motivovat, aby si jednou mohly zahrát velké bitvy v národním dresu. Je to místo, které má svoji auru. Věřím, že si to užijí i trenéři, rodiče, dají si tam párek v rohlíku. Tak, jak to má být.

Práce s mladými vás očividně nabíjí.

Samozřejmě. Budoucnost je v našich dětech. Těm se musíme věnovat, to má smysl. Místo toho, abychom se hádali někde u stolu. Musíme jít přímo na led. Tam to má největší význam.