Z pohledu fanouška vypadala jednání strašně dlouho, že se nevědělo, zda v Brně budete nebo ne. Vy jste ovšem na delší jednání zřejmě zvyklý…
Mrzí mě, pokud to tak z pohledu fanoušků mohlo vypadat. Nebudu zastírat, že každý ví, kolik mi je let. Člověk se musí dát zdravotně do pořádku, najít další motivaci, abych mohl odvádět výkony, na které jsem předešlá léta zvyklý. To pozná každý hráč, kterému se blíží konec kariéry a ví, že vložil do konce sezóny úplně všechno, ale nevyšlo to podle jeho představ. Zároveň jsem měl zdravotní problémy a nerad bych jednal s klubem, když nevím, v jakém stavu budu. Dokonce operace, na které jsem byl, byla asi komplikovanější, než jsem si původně myslel. Zkraje června jsem přijel do Brna, když pan trenér Hadamczik projevil zájem, abych zde hrál. Sešli jsme se, vyřešili sportovní stránku. Věděl jsem, že o mě stojí, že chce, abych zde byl. Ptal se, jestli chci pokračovat za Kometu, tak jsem řekl, že ano. Někdy kolem půlky června jsem začal řešit ekonomickou situaci, smlouvu s vedením. Do toho během krátké doby skončila letní příprava a byly dovolené. Dohodli jsme se, že bychom to chtěli uzavřít a sejít se, než se půjde na led. Jsem rád, že mi v tom vedení vyšlo vstříc, protože jsem tak mohl stoprocentně vědět, ne že by bylo nějaké zranění, ale že nenastanou nějaké komplikace a mohu od prvního dne plnohodnotně trénovat.
Hráči v kabině se téměř nezměnili. Přišel Richard Stehlík a Tomáš Kaberle, který sedí na místě Michala Kempného. O náhradě se ale asi mluvit nedá, protože každý je typově jiný. Přišel Tomáš Kaberle ve chvíli, kdy jste byl rozhodnutý, nebo ještě jeho příchod ovlivnil vaše rozhodování?
Už jsem byl rozhodnutý teoreticky během května. Bylo to o prvotní domluvě s vedením hned po sezóně. Věděl jsem, že jdu do rizika, že nikdo nebude čekat na nějakého Tona. Který se navíc rozmyslí, zda bude v kariéře pokrčovat. To je logické. Tým si sedá a na mé místo může přijít někdo jiný. Každý ví, že tady nemůžu být na dlouhodobou smlouvu. Co si budeme povídat. Je zde cíl, stát se součástí kolektivu a zapadat do mozaiky trenéra. Tak jsem to cítil. Nechtěl jsem vyhlašovat konec kariéry. Člověk je zklamaný ze všeho, ale zároveň jsem vždy po pár týdnech odpočinku poznal, jak jdu na suchu trénovat, jakou mám motivaci, jak se připravuji. Jestli budu doopravdy zase hladový a jak se těším na trénink. Musím zaťukat, že až na komplikace s rukou jsem se cítil velice dobře. Na druhou stranu jsem se nebál toho, že bych nenašel práci. Dokonce jsem dostal otázky, kdybych se s Kometou nedohodl, co bych dělal. Tak jsem říkal, že bych si po více než třiceti letech užíval nádherný srpen (smích). Našel bych si motivaci někde jinde, ale to už nemusíme řešit. To už teď ale nemusíme řešit. Jsem rád, že to dopadlo, protože jsem o to stál. Jak jste zmínil tým, to byla jedna z hlavních věcí, která mě zajímala. Kdysi ve Spartě těch změn bylo každý rok možná až moc. Tady mě lidé vzali fantasticky, vedení se ke mně zachovalo super. Kluci, kolektiv, když jsem přišel, říkalo se, že v Brně nemají rádi Pražáky, ale vzali mě perfektně. S odstupem času, jak člověk přemýšlí, zjistil, že prožil nadprůměrnou sezónu, jejíž vyústěním byla medaile. Měl jsem velkou chuť pokračovat a zároveň jsem nikam nepospíchal. Abych si to já i vedení promyslelo. Teď můžu říct, že jsem rád, že jsme podepsali a věřím, že nás opět čeká sezóna s nejvyššími cíli.
Jak a s kým se Petr připravoval? Na to se podívejte ve videu.