Jaké pocity měl po utkání brněnský útočník Jan Hruška? „Byl to samozřejmě perfektní zážitek, navíc okořeněný vítězstvím. Padlo hodně gólů, přišlo spousta lidí, všechno se povedlo na jedničku. Je to pro mě takový malý sen, rozhodně bych nic tentokrát neměnil," raduje se odchovanec klubu.
Pro něj je výhra o to cennější, že za Lužánkami začínal s hokejem. „Poprvé jsem sem na starý zimák přišel s dědou. Ale to už jsem trochu bruslit uměl, chodili jsme totiž na halu ve Vodově ulici. Ale i za Lužánkami jsem se toho hodně nabruslil, bylo to tady nekryté kluziště. Naši mě sem vodili, mrzli tu se mnou a já se vztekal, že mě to nebaví, a že to dělat nebudu," směje se Hruška.
Utkání se lámalo v polovině nedělního mače, kdy Jeřábek špatně rozehrál a našel volného protihráče. „Hrozně dobře jsme napadali. To byl základ. Najednou byl puk na středu hřiště, já se k němu dostal jako první a rázem jsem měl dostatek času vystřelit. Povedlo se mi zakončit přesně."
Zima byla sice nepříjemná, ale hráči si s ní dokázali poradit. Někteří, například Hruška, to vyřešil po svém. „Byl jsem opatrný. Den předtím na tréninku jsem zkoušel hrát s čepicí přetaženou přes helmu, ale nebylo to až tak dobré. Proto jsem pro zápas splašil od mamky lyžařskou kuklu. Můžu říct, že to s ní byla pecka a rozhodně v ní odehraji i ten další zápas," dodává útočník s číslem 57 na zádech.