Ten na úvod příjemného povídání zhodnotil vyhraný zápas proti Skalici: „Byl to těžký zápas jako každý jiný, ale začali jsme trošku svižněji než v minulých zápasech. Řekli jsme si, že k tomu musíme přistupovat jinak, nesmíme to brát na lehkou váhu. Dopadlo to dobře díky tomu, že jsme dali nějaké góly a pak už jsme kontrolovali hru. Trenér nám říkal, že musíme více bruslit, což jsme se snažili plnit. Byli jsme živější, krok před soupeřem, z čehož pramenily šance i góly.“
Valach je v Brně nováček, avšak město už poznat stihl. „Než jsem tu podepsal smlouvu, ukazoval mi můj agent město. Pak už jsem to tu poznával sám, občas mi pomohli spoluhráči s navigací, když jsme jeli někam na trénink autem. Celou letní přípravu jsem měl na to, abych si zde zvykl na prostředí, což se mi podařilo. Líbí se mi tu a jsem tu zatím spokojený,“ libuje si vysoký bek.
Ten prozatím působí v obranné dvojici s krajanem Malcem a spolupráci si pochvaluje: „Myslím, že nám to klape. Někteří lidé si možná myslí, že ne, ale my si rozumíme. Není to špatné, myslím, že možná i dostáváme nejméně gólů ze všech obránců. Já jsem s Tomášem spokojený a on se mnou prý také. Někdy možná vymyslíme navíc nějakou blbost, ale myslím, že to funguje. Důležité je, aby to fungovalo v lize.“
Slovenský obránce se zkušenostmi ze zámoří také prozradil, jaké úkoly dostal od trenéra Venery. „Mám hrát jednoduše, naplno v oslabeních, dobře bránit, nedostávat góly. Když to budu plnit, bude kouč spokojený. Jsem spíše poziční obránce, i když postavu mám na jiný styl. Snažím se hrát víc hokejkou, odebírat soupeři puk v oslabení, blokovat nahrávky, bránit střelbě. Snad se mi to daří, ale opět je hlavní, aby to šlo v lize. Moje úloha je hlavně bránit, na střílení gólů jsou tam zkušenější hráči, ale když se mi to podaří, tak mě to potěší,“ usmívá se bek.
Dobře naložený Valach se také se smíchem rozpovídal o teoretické roli bijce týmu: „Když se bitka semele, nemám s tím problém. Nejsem vyloženě bitkař, ale nebojím se nikoho. Je mi je jedno, jestli je to Arťuchin nebo někdo jiný. To je taková zásada, když prohrajete, prohrajete, jdete dál. Ale jít do toho musíte. Nesmíte ukázat soupeři, že se bojíte. Když bude někdo zlý na moje hráče, měl bych ho bránit, ještě to ale prokonzultuju s trenérem, protože je zbytečné dělat nějaké hloupé fauly, oslabovat tým. Ale když to bude vyžadovat situace, tak proč ne.“
Juraj Valach měří přes dva metry, je mu dvaadvacet let a dle svých slov jeho růst nepokračuje teprve dva roky. „Býval jsem průměrně vysoký, nijak jsem od spoluhráčů nevynikal, rostl jsem dlouho, až do dvaceti, takže jsem měl problémy s koordinací během bruslení. Ostatní kluci už dva tři roky nerostli a já jsem si pořád musel zvykat, prodlužovat hokejku a zkoušet nové brusle, bylo to těžké. Musel jsem změnit i styl hry. Než jsem odešel do Ameriky, byl jsem spíš obránce, který hrál s pukem, jenže jak jsem rostl, musel jsem se přizpůsobit. Už nemám takovou rychlost, musel jsem spíš prodloužit krok, z čehož plyne i má hra. V Americe jsem si dobře natrénoval hru do těla, protože tam bylo užší kluziště, bylo tam hodně osobních soubojů. Ale když jsem se vrátil na Slovensko, kde jsem pak byl tři roky, tak jsem měl v první sezóně 150 trestných minut, trenér byl pořád naštvaný, že jsem vylučovaný za lokty a podobně. Tak jsem musel polevit, možná by mi prospělo, jít zase na rok do Ameriky, abych si ty návyky znovu oživil,“ směje se mladý bek.
S fauly měl Valach problémy i na začátku brněnského angažmá, trenér Venera mu častější vylučování vyčítal, nyní už se v tom obránce dle trenérových slov zlepšil. Juraje však některá zbytečná vyloučení mrzí z jiného důvodu: „Kolikrát se hráče sotva dotknu, on spadne, vypadá to jako faul, mně to někdy přijde až směšné, protože já se ho někdy i vůbec nedotknu a on leží. Pak na mě lidi křičí z tribuny, ať pořád nefauluju, tak co mám dělat? Když jedu s pukem, někdo je na mně nalepený, tak jedu s ním, mám ho na zádech, ale nikdo to nevyloučí. Když se nalepím já na malého, tak mi to pískají.“
Z neveselého tématu přesedlal dvoumetrový muž na téma budoucnosti v Kometě. „Rád bych tu zůstal víc let, ale záleží to na vedení a trenérech. Pokud se mnou budou spokojeni, budu tu moc rád, líbí se mi tu. Když tu budu potřebný, budu šťastný,“ vyslovil Juraj Valach přání o pokračování ve městě pod Špilberkem.