Pro celé Brno byl letošní zisk titulu po dlouhých 51 letech obrovským zážitkem. Vy jste v Brně druhým rokem, přičemž jste byl hned v prvním roce působení v Kometě u tohoto úspěchu. Jak jste si užil oslavy?
Oslavy byly velkolepé a osobně musím říct, že jsem šťastný za možnost být součástí této historické události. Momentálně se však už musíme všichni plně soustředit na to, jak nejlépe připravit tým na další sezónu. Věřím tomu, že v následující sezóně, a nejen té, budeme schopni napodobit a možná i zopakovat výsledek z minulé sezóny. Nejen kvůli nám samotným, ale především kvůli fanouškům, kteří jsou v Brně opravdu neskuteční.
Suchá část přípravy hokejistů Komety skončila. Jak jste s prozatímním průběhem přípravy na další sezónu spokojen?
Loňská první část přípravy trvala bezmála deset týdnů. Letos byla poněkud kratší a zkrácena na šest týdnů z důvodu finálové účasti v play-off. Zásadní problém v tom nevidím, a to z jednoduchého důvodu. Během celé minulé sezóny jsme každodenně pracovali na rozvoji kondičních prvků, jak v posilovně, tak na ledě. Když budete trénovat systematicky a celoročně, neztratíte během sezóny tolik z toho, co jste v letní přípravě v rámci fyzické připravenosti získali. Vzpomněl bych si na takové staré pořekadlo: V létě budu trénovat jako kůň a v sezoně mě v posilovně už nikdo neuvidí. To je ale podle mého názoru velká zastaralost. To si musí samozřejmě vyhodnotit každý z hráčů sám, jsou to profesionálové a převším oni sami musí vědět a cítit, že je nutné trénovat do určité míry celoročně a přidávat si navíc, když cítí, že je tomu zapotřebí.
V čem byla letošní část suché přípravy jiná než ta loňská?
Letos jsme zvolili společně s trenéry Liborem Zábranským, Jirkou Horáčkem, Kamilem Pokorným a Petrem Hakenem přístup ještě více individuálně zaměřený. Vážím si důvěry majitele klubu Libora Zábranského, který mi dal velký prostor k realizaci v rámci celé letní přípravy. Hráči byli rozděleni do několika skupin. Někteří, především starší, chodili trénovat zcela individuálně v odpoledních či večerních hodinách. Všechny tréninky na sebe navazovaly podle absolvovaných předešlých tréninků. Každý z hráčů dostal svůj DRILL BOOK (tréninkový deník) s určitým tréninkovým plánem, který si mohl podle svých možností upravovat. Řeknu příklad. Pokud má hráč dlouhodobý zdravotní problém a nemůže provádět určitý cvik, bude mu nahrazen jiným stejně důležitým a účelným. Co je ale nejdůležitějším faktorem, nikdy by se neměl "plácat" trénink podle nálady nebo aktuálního nápadu samotného hráče.
Novinkou je do určité míry účast hráčů na ledě. Dvakrát do týdne chodila většina hráčů zlepšovat kondiční prvky na ledovou plochu. Můj názor je takový, že hokejista je hokejista a měl by i v rámci celé první fáze přípravy, která letos trvala šest týdnů, minimálně jednou do týdne absolvovat herní či kondiční tréninkovou jednotku na povrchu, který jim je nejvíce přirozený. Jsou samozřejmě hráči, kteří si potřebují především psychicky odpočinout od ledové plochy a upřednostňují spíše tréninky zaměřené na běhy, kola nebo cyklistické trenažery, což já absolutně chápu a snažím se jím v tomto ohledu vyhovět.
Osvědčil se model rozdělení hráčů do několika skupin?
Určitě. Je nesmysl korigovat, opravovat a celkově řídit 25-30 hráčů najednou. Proto jsme se rozhodli rozdělit hráče do menších skupinek, kde jsem měl vice času a prostoru na opravování niancí technických nedostatků v provádění toho či onoho cviku. Časově je tento systém na organizaci a celkově přípravu velice náročný a právě od toho tu jsem. Osobně pořád tvrdím, že to není o tom přijít na zimní stadion, udělat všem dohromady "nějaký" trénink a odejít spokojeně domů nebo vytáhnout z poličky zaprášené staré desky s přípravou vytvořenou před 15 lety. Doba se mění a systém tréninku také, ale základní principy jsou pořád stejné.
Jak se jevili v průběhu uplynulých šesti týdnů mladší hráči?
Popravdě musím smeknout před všemi vybranými hráči ročníku 1997-2000, kteří měli možnost absolvovat prvních šest mikrocyklů s hráči stabilně hrajícími v A týmu. Byla to pro ně velká škola a zkušenost. Na všech hráčích je vidět obrovský posun, a to jak po stránce silové, rychlostní, tak i po stránce vytrvalostní. Byli zde tací postavou lehce připomínající somálskou modelku (smích). Zlepšili se opravdu diametrálně a nejvíce to právě bylo prokazatelné v pohybu na ledě, kde doslova lítali. Pořád za sebou máme pouhých šest týdnů, to nejdůležitější nás bude čekat v následujících týdnech, kdy půjdeme na led a budeme navazovat na suchou část přípravy, co jsme absolvovali doposud.
O kondičních trenérech se v minulosti příliš nemluvilo. O slovo se hlásí až v posledních letech. Čemu to přisuzujete?
Netuším. Může to být způsobené tím, že ještě před několika lety nebylo angažování kondičních trenérů v hokejových klubech zcela běžnou praxí. Jestli si dobře vzpomínám, s touto novinkou přišel Vladimír Růžička na Slavii, jen se o tom vůbec nepsalo ani nemluvilo. Nebylo to, jak se říká, IN. V současné době je kondičních trenérů jako hub po dešti. Je to zkrátka moderní trend v rámci sportovního tréninku. Podle mého názoru má každý člen realizačního týmu od kondičního trenéra, maséra přes fyzioterapeuta nebo kustoda stejně důležitou roli a bez spolupráce všech těchto lidí by klub nikdy nemohl fungovat na špičkové úrovni. Všichni tito lidé by měli být vysoce vzdělaní a především zkušení. Zkušenosti a praxi vám nemůže nahradit X kurzů v oboru, ty vás můžou maximálně inspirovat a lehce obohatit.
Můžete ze svých zkušeností porovnat vaše možnosti a zázemí v Kometě s jinými kluby?
V extralize jsou kluby, které postavily nové moderní arény, například Třinec nebo Liberec. Tam mají zázemí srovnatelné se světem, dokonce i s NHL. U nás v Brně jsou podmínky o něco skromnější, ale i přesto se dá v těchto podmínkách výborně trénovat. Schody, několik jednoručních a olympijských činek, pár therabandů, odporových gum, medicinbalů, balančních ploch a posilovací závěsný systém. I s tímto základním vybavením je možné dlouhodobě vést, plánovat a připravovat profesionální sportovce. Já osobně doufám, že v blízké době začne výstavba nové hokejové haly za Lužánkami, kde by bylo zázemí a tréninkové možnosti na hodně vysoké úrovni.
Jak jste strávil volno po sezóně? Co máte naplánované na volno v těchto dnech?
Jelikož byla sezóna velice dlouhá, moc volna jsem neměl. Původně jsem měl v plánu jet na tři týdny surfovat do Francie, ale nakonec jsem se vydal na týdenní stáž do Číny, kde jsem měl možnost sledovat tréninkové metody malých dětí v různých bojových sportech a vzpíraní, které je podle mě v rámci metodiky na neskutečně vysoké úrovni, možná nejkvalitnější na světě. Pro mě osobně to bylo obrovské obohacení v mém oboru. Následujících 10 dní strávím s rodinou v České republice, dost jsem ji poslední rok zanedbával.