Splnili jste tréninkový plán pro soustředění přesně, jak bylo v plánu?
Muselo nastat pár změn kvůli počasí. Abych uvedl příklad, nemohli jsme provést trénink, protože pršelo, tak jsme šli dovnitř. Ale i kvůli tomu jsme si vybrali hotel FIS, protože je výjimečný s nádhernou posilovnou, tělocvičnou i prostory pro regeneraci. To jsme všechno mohli zapojit. Tréninky, které jsme nemohli absolvovat venku, byly tak dva tři. Ve zbytku týdne moc nesvítilo sluníčko, bylo chladněji, ale pro kluky to při zátěži, kterou měli, bylo dobré.
Poprvé jste byl se všemi hráči delší dobu pohromadě. Poznal jste je?
Viděl jsem hráče, jak se chovají v extrémní zátěži, jakou mají vůli. Měli jsme také společné posezení. Soustředění bylo velmi dobré nejen po stránce kondiční, ale i po stránce stmelování party. Kluci spolu byli od rána do večera.
Ve výpravě nechyběli Leoš Čermák, Jan Hruška, Jakub Koreis a další zkušení borci. Byla znát týmová hierarchie? Že měl kapitán největší slovo?
Na Slovensku to nebylo o největším slovu, protože jsme my trenéři určili tréninkový proces a každý musel plnit vše do extrému. Zde kapitán nehrál takovou roli, protože ten bude hnát mužstvo proti soupeři. Tady to bylo o tom, že každý trénoval sám za sebe a pokud jsme udělali nějaké skupiny, každá měla svého vlastního kapitána.
Také jste hodně jezdili na kolech. Přihodila se nehoda nebo defekty?
Nehoda nebyla žádná. Že někdo píchne kolo, vyletí špice, to se samozřejmě stane. Ale byly to tak tři čtyři případy.
Když jste odjížděli, všimli jsme si, že každý hráč má jiné kolo. Neměli někteří výhodu? Například pokud měl někdo drahé silniční kolo a někdo v uvozovkách ukrajinu?
Každý věděl, že se bude jezdit na silnici, že si má vzít co nejlepší kolo. Kdo si vzal ukrajinu, poznal větší dřinu (smích). Kluci jezdili stejné tratě. Příklad za všechny byl Vilda Burian, který jednu trať na kole málem umřel. Jet dvaadvacet kilometrů do kopce a mít tzv. staré dámské kolo, není jednoduché (smích). Ale pak si půjčil od spoluhráče a bylo to dobré.
Měli jste vypsanou soutěž? O nejlepšího vrchaře nebo běžce?
Nebyla potřeba soutěžit, protože veterán Franta Ptáček je na tom tak dobře, že když se běhaly kopce, nebo se jezdila kola, byl vždy první. Je to absurdní, ale je to tak. Frantu znám už delší dobu, trénoval jsem ho ve Spartě a musím říct, že tak kondičně připravený hráč v jeho letech, to je obdivuhodné. Je velkým příkladem pro ostatní. Je poctivý celý život.
V sobotu jste měli do určité míry zlehčený program, když hráči šlapali na chatu pod „Rysmi“. Všichni výšlap zvládli?
Zvládli. V sobotu bylo počasí pod mrakem, zpátky jsme trošku zmokli. Tři hodiny šli kluci nahoru, tři hodiny zpátky. Navíc nahoře šli ještě do hor. Ale lidský organizmus má určité možnosti, trénovali jsme třikrát denně, kluci každý den vstávali ve tři čtvrtě na sedm, hned běželi kolem Štrbského plesa a tak dále. Měli toho dost.
Vzhledem k tomu, že jste byli na Slovensku, dávali jste si místní jídla, nebo měli hráči přísný „sportovní režim“?
Hotel FIS je vyloženě hotel, kde se ubytovávají hlavně sportovci. Kuchaři i personál jsou na ně zvyklí, takže jsme neměli nejmenší připomínky. Vždy jsme měli výběr alespoň ze tří jídel, kluci si dali, na co měli chuť. Jídlo bylo velmi dobré. Také bych chtěl velice pochválit zaměstnance hotelu, protože se k nám chovali velice přátelsky.
Jste se soustředěním jako celkem spokojen? Nebo jste našel i určité nedostatky?
Byl jsem spokojen. I s tím, jak hráči tréninkové dávky zvládali. A hlavně chtěli. Je to o vůli hráčů. Když se na některé trati ukázala vůle hráče, bylo to velmi dobré. Spousta hráčů ukázala, že má vůli hrát, lepšit se a vyhrávat.