Rozhovory
02.01.2017
B r n o – S Kometou absolvoval zkušený útočník srpnovou tréninkovou přípravu. Poté se vrátil do zámoří. Nyní je Martin Havlát zpět a připravuje se na zápasové vytížení. Jak probíhala domluva i první tréninky útočníka se zkušenostmi z NHL si přečtěte v našem rozhovoru.
Martine, víte v současné situaci, kdy byste mohl teoreticky naskočit do zápasu?
Začal jsem se připravovat. Mám za sebou dva tréninky. Uvidíme, jak to půjde a jak na tom budu zdravotně.
Jak tělo reaguje na první tréninky, co se zdravotní stránky týče?
Reaguje, jako kdybych čtyři měsíce nestál na ledě a předtím vlastně celý rok. Dnes jsem se cítil lépe než včera. Začátky po takto dlouhých pauzách jsou vždycky těžké. Nestát na ledě a nastoupit do rozjeté soutěže je složité.
Kdy jste byl naposledy na ledě?
Absolvoval jsem v Brně letní přípravu, pak jsem měl pauzu. Před měsícem jsem začal trénovat individuálně dvakrát denně a nyní jsem se připojil k týmu. Uvidíme, jak to půjde dál.
S Kometou už trénujete poněkolikáté. Jak tentokrát probíhala domluva mezi vámi a klubem?
Volal mi Libor Zábranský, který mi dal zajímavou nabídku. Kluci hrají dobře, trénoval jsem s nimi. Díky tomu vím, jaká je tu parta. Navíc se jim skvěle povedl vstup do sezóny. Slíbil jsem tedy, že přijedu. Nikdy předtím jsem za Kometu nehrál. Je to pro mě asi poslední šance hrát za Brno. Na tomto stadiónu jsem začínal v týmu Ytongu Brno. Bylo by pěkné tu také uzavřít kariéru. Byl jsem rozhodnutý skončit, kvůli zdravotním problémům, ale chtěl bych to ještě zkusit. Snad budu moct aspoň začít. První dva dny byly pozitivní. Musím začít naplno trénovat a uvidíme, jestli to moje tělo zvládne.
Rozhovor Martina Havláta a focení proběhlo právě teď. Foto: Jiří Grulich. #TELH pic.twitter.com/3gig7FHCvY
— HC Kometa Brno (@HCKometa) 2. ledna 2017
V jakém časovém horizontu by mohlo přijít definitivní rozhodnutí?
Nechci nic slibovat. Musím jít týden po týdnu a uvidíme, jak to půjde. Určitě to není otázka dvou nebo tří příštích zápasů.
Co vás přimělo k rozhodnutí, to ještě jednou zkusit?
Byl to právě telefonát od hlavního kouče Komety zhruba před měsícem. Byl jsem zrovna v zámoří, kde s rodinou žijeme. Tam jsem se začal připravovat s Radkem Dvořákem a nyní jsem tady.
Co vám řekli doma, když jste oznámil, že odlétáte?
Nic zvláštního. Reakce byly pozitivní. Věří, že pokud to cítím jako správné rozhodnutí, měl bych to ještě zkusit. Určitě mi to nevymlouvali.
Měl jste i jiné nabídky, například ze zahraničních soutěží?
To vůbec ne. Já jsem skončil kvůli zdraví. Teď chci otestovat hlavně sám sebe. Jestli to bude lepší a budu moct hrát.
Jaké je podle vás v Brně mužstvo?
Určitě kvalitní. Kluci se od začátku sezóny pohybují mezi prvním až čtvrtým místem. Je tu spousta dobrých hráčů, kteří do týmu přišli a zatím to potvrzují i jejich výkony. Myslím, že je to jeden z nejlepších týmů v lize.
Sledoval jste i na dálku, jak si Kometa vede?
Samozřejmě, tým jsem sledoval celou dobu. Od telefonátu s Liborem Zábranským jsem pak výsledky sledoval ještě trošku podrobněji.
Chyběl vám hokej hodně?
Hokej mi chyběl vždycky. Kdyby mi to tělo dovolilo, určitě bych ještě hrál. Bohužel, situace je taková, jaká je. Na druhou stranu mám za sebou patnáct let v NHL, na to si nemůžu stěžovat. Zranění jsem měl během kariéry spoustu. Ale to k hokeji patří. Mám v Brně tatínka a rodinu. Bylo by pěkné, zahrát si ještě naposled před nimi. Táta byl jeden z těch, kteří mě podporovali, abych to ještě zkusil. Svým příchodem jsem vyhověl nejen Liborovi, ale i jemu. Pokud to nezkusím teď, tak už nikdy.
Hrál ve vašem rozhodování roli i vztah k Brnu?
Každopádně. Dlouho jsem tu bydlel a mám tu i rodinu. K Brnu mám speciální vztah a vždycky jsem měl.
Jaké to bylo být na trénincích sám?
Posledních, nevím kolik let v NHL, jsem většinu času strávil sám na ledě při snaze vrátit se do sezóny. V tomto ohledu to pro mě nebylo nic nového. Teď, když je nás na ledě dvacet, je to trošku nezvyk. Kluci se mi tam pletou. Když jsem trénoval sám, byl jsem skoro nejlepší na ledě. Teď už je to trošku jinačí (smích). Ale je to potřeba. Jsou věci, které člověk sám nenatrénuje.
Michal Gulaši říkal, že na rychlosti jste neztratil. Prý jste mu i dvakrát vypíchl přihrávku. Jak se cítíte?
No, spíš si myslím, že mi vyrostla noha. Dvakrát mě trefil do brusle (smích). Dneska to byl první takový kontaktní trénink. Uvidíme, jak to půjde dál.
Ke komu z kabiny máte podle vás nejblíže?
Martin Erat je můj ročník. Potkávali jsme se v mládežnických kategoriích. S Němou (Ondřej Němec pozn. red.) jsme hráli v nároďáku na mistrovství světa v Bratislavě. Pak ještě samozřejmě Leoš Čermák, s tím jsme se možná potkali jako soupeři, když jsem ještě hrával v Třinci, ten už toho pamatuje hodně (smích).
Užíváte si, že jste zase součástí týmu?
Je dobré, mít zase program. Nemusím si ho vymýšlet sám. To mi určitě chybělo. Baví mě být v partě kluků, kde je sranda. Tady je to o to lepší, že jsem v Česku. Extraligu jsem hrál naposledy v sezóně 2004/2005, kdy byla stávka NHL. Začínal jsem ve Znojmě a skončil na Spartě.
Jak vás hráči přijali v kabině?
Jsem tu teprve dva dny. Ale když jsem tu trénoval v létě, bylo všechno super.
Máte odlišný program oproti týmu, dokud se nezapojíte do zápasů?
Určitě, budu muset dělat něco navíc. Bez toho nemám šanci naskočit do utkání. Kluci jsou v zápasovém režimu. Na ten se já teprve připravuji. Tréninky s týmem jsou pro mě teď ideální na začátek. Nemůžu do toho vletět na sto procent po hlavě a začít individuálně dřít. Tempo se musí časem vystupňovat.
Půjdete se podívat na utkání se Spartou, abyste viděl, jak kluci hrají?
Ano, na zápas se určitě půjdu podívat.
Která varianta je podle vás pravděpodobnější. Ta že nastoupíte, nebo nikoli?
Já pevně doufám, že nastoupím. Udělám pro to vše. Ale u mě člověk nikdy neví (smích).
