Rozhovory
11.12.2017
B r n o – V pondělí ráno podepsal v Brně smlouvu a dopoledne se připojil ke svému novému mužstvu. Gólman Marek Langhamer absolvoval v DRFG Areně svůj první trénink po příjezdu ze zámoří a zvyká si postupně na své nové spoluhráče. Na co si však zcela zvykat nemusí, je město Brno, které zná i z důvodu toho, že v něm bydlí jeho rodina.
Marku, jak se zrodil váš příchod do Brna?
Minulý rok v létě jsem podepisoval smlouvu v Arizoně s tím, že jsem věděl, v jaké pozici tam budu. Já věřil, že si tu pozici změním. Ať už svými výkony na farmě nebo v kempu. Neodchytal jsem tam špatné zápasy, ani ve svém prvním letošním zápase v NHL to nebylo špatné, ale manažer se trochu zasekl a řekl, že své rozhodnutí nechce měnit. Trenéři gólmanů v NHL a AHL nechtěli, abych odešel, ale on si stál za svým a nechal to tak být. Takže jsem začal hledat, kam bych mohl jít. Pár nabídek bylo, ale ozvala se Kometa a já se rozhodl pro návrat domů. Po šesti letech budu zase blízko domova a blízko rodině.
Znal jste před svým příchodem Kometu?
Určitě, Kometa je velkoklub, je to v Česku pojem. Má výbornou organizaci a mužstvo je dost dobré na to, aby si splnilo cíle, které si před sezónou vytýčilo.
V kabině jste poznal nějaké známé tváře?
Lukáše Nahodila a Alexe Malleta, kteří hráli v Pardubicích. Vzpomínám si také na Pavla Jekela, se kterým jsem byl na kempech. Ostatní jsem neznal, ale bude dostatek času na to, abych se seznámil i s ostatními.
Nastupoval jste v mládežnických týmech České republiky, zachytal si také na mistrovství světa U20. Berete angažmá v Kometě i z toho pohledu, že budete trenérům víc na očích?
Rozhodně. Je to možná škoda, ale v AHL nejsou hráči tolik vidět, byť tam jsou kvalitní hokejisté. Budu se v Kometě snažit chytat co nejlépe a mít cíl. Musím mít nějaký cíl, nemůžu jen přijít a hrát. Musím mít cíl a za ním si jít. A právě reprezentace je jeden z těch cílů, kterých bych rád dosáhnul.
Marek Langhamer se v pondělí ráno zapojil do přípravy brněnské Komety, kterou čeká po reprezentační pauze další část sezóny. Foto: Jiří Grulich.
Kometu čeká v úterý zápas Ligy mistrů a poté reprezentační pauza. Kdy myslíte, že byste mohl naskočit do svého prvního extraligového zápasu?
Zatím ještě hrát nemůžu, v Lize mistrů nejsem na soupisce a čekám na vyřízení transferkarty, což může pár dnů trvat. Ale na druhou stranu mám víc času se tady zabydlet a dostat se do herní praxe. Pár dnů jsem netrénoval, chci se dostat do zápasového tempa jít den po dni.
Bydlet budete v Brně?
Budu, mám tady rodinu. Bydlí tady táta, sestra a její přítel. Takže se tady usadím, ale i kdybych potřeboval odjet do Moravské Třebové, mám to hodinu cesty. Jednoduší bude ale být tady.
V kabině už máte své místo?
Mám, na cedulce a dalších věcech se ještě pracuje. Budu chytat s číslem 30, tu jsem měl vždycky. V prvních dnech budu na ledě vypadat trochu jako hastrman. Mám výstroj v červené, černé, modré a bílé barvě. Tohle se dá také postupem času dohromady, abych ladil správnými barvami.
Byla vaše zámořská mise velkou zkušeností?
Hrál jsem tam skoro šest let. Prošel juniorkou a zažil profesionální hokej. Zažil jsem sezóny, kdy jsem odchytal šedesát zápasů, ale prožil i sezóny, kdy jsem nastoupil do pětadvaceti zápasů. Když tato situace v budoucnosti nastane, jsem na to připravený. Prošel jsem si tím.
Jak vzpomínáte na svůj první zápas v NHL?
Nastoupil jsem do třetí třetiny, kdy jsme vedli proti Anaheimu 3:1. Brankářského kolegu srazili k zemi, musel odjet na vyšetření s podezřením na otřes mozku, takže jsem tam naskočil já. Vyhráli jsme nakonec 3:2, zápas se mi povedl, třešničkou na dortu byl můj důležitý zákrok.
Po letech na vás čekají konečně české Vánoce, jak se na ně těšíte?
Je to pravda. Snažili jsme se je s rodinou slavit, ale buď jsem přiletěl já na dva dny, nebo oni za mnou. Někdy jsme museli svátky posunout třeba na 8. ledna. Doma jsem moc nebyl, ale teď se hrozně těším. Vánoce mám rád a chci si je s rodinou užít.
