Lužánky stále žijí v srdci fanoušků, říká Martin Dostál z o.s. Hokej patří za Lužánky

Jste předsedou občanského sdružení Hokej patří za Lužánky, proč vzniklo tohle uskupení a jaké je vlastně vaše poslání?
Sdružení bylo oficiálně zaregistrováno 13. ledna v roce 2009. Šest let se zabýváme zachováním pozemků na místě někdejšího stadionu za Lužánkami, aby na samém místě mohl stát v budoucnu nový stánek pro fanoušky.

Primárně vám šlo tedy o to, aby na současném pozemku vyrostl nový stadion a ne nějaký například supermarket nebo komerční prostory?
Přesně tak, spolupracovali jsme také s fanoušky Zbrojovky. Bylo nám jasné, že kdyby město zrušilo územní rozhodnutí v neprospěch hokejové stadionu, mohl by stejný problém potkat i pozemky na fotbalovém stadionu a sport by z Lužánek zmizel. To my ovšem nechceme dopustit, neboť Lužánky jsou středobodem celého Brna a stále žijí v srdcích fanoušků. Kdyby měl být nový hokejový nebo fotbalový stadion postaven v jiné části města Brna, nikdy by nedosáhl takového charakteru jako sportoviště za Lužánkami.

Ačkoliv se věnujeme hokeji, říká se, že by za Lužánkami měly být zachovány oba legendární sporty, tedy i fotbal. Jak na tento názor nahlížíte?
Jednoznačně bych byl pro, aby za Lužánkami stály oba stadiony. Před zhruba pěti lety jsme dokonce udělali rozhovor s pány Meixnerem, Kroupou, Bobrovským a dalšími brněnskými sportovními legendami, kteří byli jednoznačně pro to, aby se za Lužánkami hrával hokej i fotbal. Poté se samozřejmě do situace vložila politika a začaly se hledat různé důvody, proč nelze stadiony postavit. Hlavní problém byl v tomto případě nedostatek parkovacích míst. My jsme nechali zhotovit studie, které jasně vyvracely tvrzení, že by fanoušci neměli kde parkovat. Navíc dva chlapci vypracovali diplomovou práci, která se věnovala problematice Lužánek a zpracovali umístění hokejového a fotbalového stadionu, kde by byla kapacita třicet a dvanáct tisíc míst. Navíc by dle těchto prací oba stadiony splňovaly přísná kritéria EU, nic by tedy nemělo bránit v jejich vybudování.

Petr Švancara se loučí se svou kariérou v památném místě za Lužánkami. Většina fanoušků tak upíná zrak na legendární fotbalový stadion, určitě ale všechny zajímá, co bude s místem, kde stál ten hokejový zimák. Je v této věci něco nového?
Klobouk dolů před Petrem Švancarou, kterého samozřejmě všichni známe a víme, že je i velký fanoušek brněnského hokeje. Něco takového bychom mohli říct i o Petru Hubáčkovi, který se před svým odchodem do Finska velmi aktivně angažoval v problematice fotbalového svatostánku. Z toho nám pramení skutečnost, že by měly oba stadiony existovat vedle sebe. Samozřejmě se však musíme zamyslet nad tím, kdo by stadiony financoval. Zda by to bylo město či nějaké soukromé subjekty. My jsme si pohlídali územní rozhodnutí, čímž se nám povedlo zachránit pozemky na místě bývalých stadionů. Pomalu dáváme dohromady podklady a různé studie, které jen potvrzují, že ve výstavbě nových stadionů nic nebrání. Pevně věřím, že se nám to podaří dotáhnout do konce a jednou se všichni opět sejdeme za Lužánkami.

Jak se vám líbí myšlenka Petra Švancary znovu oživit Lužánky?
Petr udělal neskutečný kus práce, jak pro fanoušky, tak pro celé Brno. Je vidět, že i po tolika letech se najde někdo, kdo iniciativě nových stadionů věří a je ochoten pro to udělat cokoliv. Práci Petra Švancary nesmírně kvituji.

Už během posledních měsíců bylo vidět, že zájem o Lužánky je veliký, například brigádami, kterých se účastnilo slušné kvantum lidí.
Pohled na fotbalový stadion každého trápí, protože je to zdevastované sportoviště. Jámu po zimáku snad raději ani nebudu komentovat. Petr Lužánky hodně zvedl a lidé se o ně začali znovu zajímat.

Čeká se až 23 tisíc diváků, je to jen důkaz toho, že se lidé chtějí opět vrátit na slavné místo, kde fotbalisté a hokejisté získávali tituly, souhlasíte?
Věřím, že až budou stadiony vystavěny, zvýší se desetinásobně návštěvnost fotbalové ligy. Jsem přesvědčen o tom, že návštěvnost fotbalu a hokeje neklesne pod deset tisíc. Na brněnský fotbal byl spáchán velký faul tím, že hráče vyhnali na Srbskou. Tím sebrali celé Zbrojovce potenciál a fanouškovskou základnu. V současnosti ovšem nechtějí postavit nový stadion, protože na fotbal podle nich přece nikdo nechodí. Je to jako kdybyste vzali dítěti hračku a pak mu říkali, že si neumí hrát. Ti fanoušci, co chodili za Lužánky, však nepomřeli, a mají syny a dcery, vnuky, a všichni ti teď čekají na nějaký impuls, který se dá novým stadionům, tak, jako to teď udělal Petr Švancara.

Nejen v dnešní DRFG Areně žene komeťáky dopředu bouřlivá atmosféra. Za Lužánkami hnali fanoušci dopředu svůj milovaný klub odjakživa.

Problematika Lužánek je dalo by se říci srovnatelná s brněnským Hlavním nádražím, byť je to trošku jiná kapitola, co si myslíte vy?
Je to prostě tak. U nádraží jsou samé studie, které vyvrací to, co už bylo dávno řečeno. Nato přijdou další studie, které vyvrací, co bylo již vyvráceno. Je to celé bludný kruh a všichni by byli jistě rádi, kdyby se tento problém vyřešil. Co se týče Lužánek, je to bludný kruh hokejový a fotbalový.

V jakém stavu jsou momentálně jednání s městem ohledně pozemků kolem hokejového stadionu?
Samozřejmě si myslím, že se to někam hne, ale ten, kdo si myslí, že za námi přijdou radní a naservírují nám nové stadiony na zlatém podnose, ten se velice plete. My ve sdružení intenzivně pracujeme, byť celou situaci zbytečně nemedializujeme, a snažíme se, aby naše práce byla skutečně ku prospěchu všech fanoušků brněnských sportů. Politici by si měli uvědomit, že jejich voliči jsou jedna obrovská fanouškovská základna.

Kromě akce Petra Švancary by se od Lužánek měly odvíjet další akce. Co říkáte na hokejovou Open air game?
Tuto akci samozřejmě kvituji, ale je zde hned několik problémů, které se této akce týkají. Neexistuje žádné zázemí, šatny, energie a další. Hokejová akce za Lužánkami bude tedy velmi náročná na technické požadavky. Pokud se to však povede, jednoznačně klobouk dolů. Momentálně je důležité, aby akce na bývalých stadionech neutichly a pořádaly se tam další happeningy, koncert a další akce.

Jak například vy vzpomínáte na hokejový zimák za Lužankami, na kterém Kometa získala všech svých 11 titulů?
Já cítím neskutečný smutek. Na hokej jsem začal chodit ve svých třinácti letech a mám v sobě zaryto mnoho vzpomínek. I moje maminka na tento stadion chodívala a pamatuje si všechny hokejové legendy. Sport je generační záležitost a nelze na něj zapomenout. Je to historie, která v nás žije.

Jaký je na tuto problematiku názor fanoušků?
Fanoušci jsou většinou skeptičtí, nicméně my chceme mít čisté svědomí a uděláme pro to všechno. Mění se hráči, mění se politici, ale fanoušci zůstávají. Je třeba věřit.