Hned v prvním utkání za Českou reprezentaci dal Jan Hruška branku. Zmírnil tak vysoké švédské vítězství…
Sledoval jsem to a moc mu přeji, že mu zápas vyšel. On sice říkal do novin, že je škoda, že premiéra nebyla vítězná, i tak mu musím pogratulovat. A samozřejmě věřím, že ho to bude stát něco do kasy (úsměv). Pokud mi to vyjde, podívám se i na dnešní zápas.
Přitom úvodní utkání začínal Jan Hruška jako třináctý útočník. Jak je tato pozice složitá?
Nedá se srovnávat reprezentace a extraliga. Já jsem to sám před chvíli zažil v play-off, když se mi úplně nedařilo. Seděl jsem a do hry se vůbec nedostal. První tři roky v první lize jsem byl také vždy třináctý útočník. Tuhle pozici mám dost zažitou a příjemná určitě není.
Jan Hruška absolvuje náročný program národního týmu, ale ani vy jste se zřejmě v předešlém týdnu reprezentační pauzy nenudili.
Jasně, nebyl to lehký týden. V prvé řadě jsme se museli psychicky srovnat s porážkami. Co se týče trénování, reprezentační pauza se využívá k nabírání kondice. Bylo to hodně náročné a už se všichni těšíme na zápas. Každý raději prožívá období se zápasy, trénování je bez třešničky na dortu, kterou je vždy právě zápas.
Od začátku sezóny jste hráli jen s Honzou a už jste ztratili dva parťáky. Nejprve Petra Tona, poté Davida Ostřížka. Jak složité je vyrovnat se s tím?
Neřekl bych, že jsme je ztratili. Zranění k hokeji bohužel patří. Musíme se s tím vyrovnat. Bohužel nemůžeme hrát neustále všichni spolu, jak bychom si to představovali. Teď se nám poslední dva nebo tři zápasy moc nedařilo, takže bychom se nemohli divit, kdyby se naše formace rozházela. Uvidíme, s čím trenéři přijdou.