Jak již bylo řečeno, bývalý výtečný obránce zažil za třináct sezon v jihomoravském mužstvu úchvatnou sérii jedenácti republikových titulů. Zařadil se tak po bok pouhých šesti hráčů, kteří se podepsali pod všechny zlaté úspěchy brněnského týmu. „Sport nás bavil. Nehráli jsme pro peníze, dělalo nám dobře, že jsme úspěšní a lidé nás mají rádi. Každý titul byl motivace na další rok,“ přiznal po letech Mašlaň.
A následně dodal: „Byl to výsledek pracovitosti. Všichni v týmu jsme makali ve prospěch kolektivu, který potřeboval i takové nádeníky, jako jsem byl já. Bez toho to nešlo. Kolektiv se nemohl skládat jen z vynikajících jednotlivců,“ popisuje svou roli v úspěšném mužstvu.
Zlatá série začala v sezóně 1954/1955. Ve stejném ročníku se také Mašlaň poprvé stal článkem úspěšné sestavy, ve které vydržel až do roku 1967. „V Prostějově jsem byl docela dobrý, ale když jsem přišel do Komety, zjistil jsem, že jestli se chci udržet, musím makat. Moje sebedůvěra dostala nesmírně zabrat, protože jako elitní hráč svého týmu jsem se najednou dostal mezi ještě lepší hráče. Uznal jsem, že někdo je lepší a že na některé hráče nemám. Ti ale potřebovali borce, kteří na ně budou makat. Mezi nimi jsem byl já,“ svěřuje se.
Nadvládu nad československým hokejem ztratila Kometa pouze v sezóně 1958/1959, kdy skončila třetí. „Byl to výsledek konfliktů mezi trenéry a špičkovými spoluhráči. Vůdčí osobnosti týmu chtěly rozhodovat o všem. Docházelo k určitým problémům, které působily na mužstvo, takže nehrálo v úplně dobré náladě,“ vysvětluje Mašlaň zakolísání dosavadního suveréna.
Největší rozepře prý panovaly mezi Bartoněm a Bubníkem. „Oba patřili mezi vůdčí osobnosti. Nehádali se, ale cítili jsme, že mezi nimi něco nefunguje. Někteří trenéři si zase nedovolili před zbytek mužstva předstoupit, dokud se neporadili s Bubníkem nebo Dandou. Kdyby jim řekli, že třeba Mašlaň hrát nebude, trenér to respektoval,“ naznačuje významné slovo obou brněnských legend v kabině.
Za nejlepšího spoluhráče, se kterým nastupoval v obranné dvojici, považuje Jaromíra Meixnera. „S Jardou jsme si výborně rozuměli. Oba jsme věděli, co od toho druhého můžeme čekat. Nedostávali jsme ani moc gólů, protože jsme často strkali čumáky do střel. Schytali jsme stovky ran, které mířily na brankáře Nadrchala,“ který mimochodem 4. března oslaví 80. narozeniny a článek s ním připravíme do dalšího čísla Kometa novin.
Defenzivněji laděný Mašlaň občas krotil útočné choutky svého parťáka. „Často jsem mu říkal, ať tolik nejezdí dopředu, protože se něco podělá a budou nás drbat, že si někde lítá. Naštěstí jsme se mohli spolehnout třeba na Pepíka Černého, který se uměl vrátit a mnohokrát nás podržel. I tak se projevovala síla kolektivu,“ naznačuje. Jako mladý kluk hrával fotbal, tenis a hokej. Poslednímu sportu se nakonec věnoval nejvíc. „V tenise jsem v dorostencích patřil mezi špičku, ale věděl jsem, že v Československu nemá perspektivu.“
Kdo je František Mašlaň?
Narozen: 19. února 1933 v Chornicích
Pozice: obránce
Kariéra: Tatran Prostějov (1952–1954), Kometa Brno (1954–1967), Spartak Královopolská (1967–1968)
Největší úspěchy: 11× titul ČSR s Kometou Brno (1955–1958, 1960–1966), 2× bronz ČSR (1959, 1967), 1. místo na Spenglerově poháru (1955), 4. místo na OH 1960
Statistiky v Kometě: 319 zápasů, 79 bodů (34 + 45).
Zdroj dat: Brněnský deník Rovnost, Kometa noviny, http://www.hckometa-history.cz